Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 9. kapitola

Kapitola Devátá

(aneb: Bůh stvořil žiletky ze zcela jasných důvodů)

“Nemůžu uvěřit, žes mi něco takovýho udělala,“ zaúpěla jsem, zatímco jsem se belhala k Sářinu autu. Díky Bohu, že mi řekla, abych si na sebe nebrala džíny. Právě v tuhle chvíli bych nebyla schopná tolerovat v blízkosti své holky naprosto žádný materiál. A tou holkou jsem samozřejmě myslela svoji vagínu.
Sára, Slečna Masochystka osobně, si vedle mě rázně vykračovala, jakoby se jí vyrvané ochlupení z přirození vůbec netýkalo.
„Taky nemůžu pochopit, jak je možný, že tebe to nebolelo, tak jako mě. A už vůbec nechápu, jak si mi mohla držet půlky holejma rukama. Co je to s tebou?“
Snažila jsem se na ni vrhnout zlý pohled, ale v okamžiku, kdy jsem se chtěla posadit do jejího auta, mi to pokazila bolest, která vystřelila z mé vaginální oblasti.
„Auuuuuuu!“ Zařvala jsem. „Do hajzlu, myslim, že umřu. Jak mam asi zejtra sedět v kancelářský židli?“ Opatrně jsem se usadila bokem a nejistě balancovala na jedné půlce zadku. Snažila jsem se vyhnout jakémukoli kontaktu a tlaku na své přirození.
Sára se na mě podívala. „Na poprvé to bolí nejvíc, pak už to neni tak hrozný,“ řekla mi. „A tvoje půlky jsem držela proto, že jsem si myslela, že pro tebe bude lepší, když to dodělá, zatímco si byla mimo.“
„Ano!“ Zasyčela jsem na ni. „Byla jsem mimo. Nenaznačilo to snad dost? Jako třeba fakt, že to tak zatraceně bolelo, že už jsem nemohla pokračovat? Auuuuu!“ Zaúpěla jsem znovu. Touto dobou už po nás znepokojeně pokukovali kolemjdoucí. Zavřela jsem okénko auta a Sára zapnula rádio, aby už nemusela dál poslouchat mé stížnosti.
V tu chvíli jsem své úpění vzdala a po zbytek jízdy domů fňukala jen sama pro sebe.
„Uvidíme se zítra na obědě?“ Zeptala se mě nadšeně Sára, zatímco jsem se opatrně drápala z jejího auta. Místo odpovědi jsem na ni zavrčela a ona obratem odjela.
Odbelhala jsem se do svého domu a vylovila z mrazáku pytlík hrášku. Vzápětí jsem se v obýváku svalila do sedačky a mraženou zeleninu si pevně přitiskla mezi nohy. Vzhledem k tomu, že bylo v celém domě zhasnuto, jsem předpokládala, že Sophie odešla ke své nejlepší kamarádce Hayley, která bydlela o několik domů dál. Na nějakou dobu jsem tu takhle mohla bezpečně zůstat.
Zavřela jsem oči a patrně jsem musela na okamžik usnout, protože mě probudil mužský hlas. „Alli, jsi v pořádku?“
Otevřela jsem oči a nad sebou spatřila Shadea. Byla jsem zmatená a rozespale se zeptala, „zdáš se mi?“
Usmál se na mě a v ten moment vypadal jako anděl, nebo něco srovnatelně překrásného.
„Ne. Posílal jsem ti zprávu. Až dneska jsem zjistil, že jsem si u bazénu zapomněl hodinky. Psal jsem ti několikrát, ale tys mi neodpovídala, tak jsem napsal Sophii a požádal ji, jestli bych se tu mohl zastavit a vzít si je. Doufam, že to nevadí. Zahlídl jsem tě skrz okno, a protože bylo odemčeno, tak jsem šel rovnou dovnitř.“
Co to sakra? To mě může kdokoli z venku vidět, jak tu ležim s pytlikem zeleniny v rozkroku??
Polekaně jsem se podívala směrem ke zmíněnému oknu a okamžitě se posadila, u čehož jsem se bolestně zašklebila.
„Co je ti?“ zeptal se znepokojeně a sehnul se ke mně, aby se na mě podíval.
„Ne,“ rozpačitě jsem ho od sebe odstrčila pryč. „To nic neni.“ Okamžitě mi zrudly tváře a myslela jsem si, že z té ostudy umřu. Překrásný, bezchybný Shade rozhodně nepotřeboval vědět, co jsem zrovna provedla své vagíně.
„Ty sis nechala udělat Brazílii, mam pravdu?“ zeptal se znale, když se narovnal.
Oprava. Předtím jsem si opravdu jen myslela, že z té ostudy umřu. Teď už jsem umřít chtěla.
Žalostně jsem přikývla.
Shade zavrtěl hlavou, zvedl mě do náruče a s lehkostí mě nesl pryč. „Kde máš ložnici?“ Ukázala jsem mu směr a on pokračoval v chůzi.
„Máš něco s aloe?“ zeptal se, zatímco mě opatrně posadil na postel.
Přikývla jsem. „Ve skříni na chodbě.“
Shade odešel, a když se vrátil, tak za sebou zavřel dveře. „To kdyby se Sophie vrátila domu,“ vysvětlil mi.
Dobrej plán, pomyslela jsem si.
Popošel ke mně, sklonil se a něžně mi vykasal sukni. Pak na mě těmi nejjemnějšími doteky aplikoval aloe. A já se skutečně cítila lépe. Pak se narovnal a zeptal se, „Máš čaj v sáčcích?“
Zírala jsem na něho. Co je tohle za otázku?
„V kuchyni,“ odpověděla jsem nejistě a on okamžitě odešel. O chvíli později se vrátil s několika mokrými čajovými sáčky, které nesl na tácu. Pozorovala jsem ho s pochybovačně pozvednutým obočím.
„Věř mi,“ řekl. „Po tomhle se budeš cejtit líp. Jenom je musíme nechat trochu vychladnout.“ Odložil tác vedle mě na postel a pak prozkoumal mou ubohou, holou vagínu. V ten moment jsem musela sama sobě přiznat, že ačkoli stále bolela jako čert, vypadala skvěle.
„Neuškodilo by, kdybys na to zejtra použila nějakej tea-tree olej,“ pronesl, když se posadil vedle mě. „Zabraňuje to zanícení. Co tě k tomu pro Boha vedlo?“
Byl zvědavý a díval se přímo na mě. Také mě chytil za ruku a začal mě po ní hladit palcem. Přinutila jsem své srdce, aby zpomalilo. Očividně byl vzhledem ke své profesi zvyklý se dotýkat lidí. Tohle pro něho neznamenalo nic výjimečného, prostě byl jen pozorný.
„Já nevim,“ zamumlala jsem. „Vlastně vim. Ukecala mě do toho Sára.“
Shade přikývl. „Ta zrzka, co s tebou tenkrát byla?“
Přikývla jsem.
„To mě mohlo napadnout,“ zamumlal a pak se na mě opět podíval. „Allison, takovýhle kraviny dělat nemusíš. Jsi krásná tak, jak jsi. Bůh stvořil žiletky ze zcela jasnejch důvodů – aby se používaly. Nemusíš se nechat depilovat.“
Poprvé za dnešní večer jsem se usmála. „Zrovna teď tě asi miluju,“ oznámila jsem a on se na mě divoce usmál.
„Moc se ke mně nevaž,“ popichoval mě. „Do klientek se nikdy nezamiluju.“
Přesto, že si dělal legraci, jeho slova zasáhla cíl. Byla jsem jeho klientka. Platila jsem ho zato, aby byl pozorný. Co to sakra dělám?
Shade si všiml mého výrazu. „Dělal jsem si legraci!“ pronesl rychle. „Chtěl jsem říct, že s klientkama nechodim… ale…“
„To je v pohodě,“ řekla jsem mu. „Nemusíš mi nic vysvětlovat. Jak ses vůbec k týhle práci dostal?“
Shade se pohodlněji usadil na mé posteli, zadíval se do stropu, skousl si spodní ret a pár vteřin přemýšlel. „Nevim. Řekl bych, že mě do toho ukecal jeden muj kamarád. Jsem chlap a samozřejmě mám rád sex, tak se mi to zdálo, jako dobrej nápad. Můj táta chtěl, abych se věnoval škole a obchodování, ale mě to nebavilo. Prostě ještě nevim, co bych chtěl dělat.“
Chvíli jsem o jeho slovech přemýšlela. „Dokončil si vejšku?“
„Jo. Udělal jsem si titul ze sociologie, ale ještě nevim, jestli chci studovat i dál. Táta je přesvědčenej, že bych si měl udělat MBA.“
Podívala jsem se dolů, na jeho nohy - z nichž byla jedna natištěná k té mé - ty jeho byly svalnaté a dlouhé.
„Jestli se nechceš vrhnout do obchodování a ekonomiky, tak MBA nepotřebuješ,“ pronesla jsem. „Ale kdyby ses nakonec přece jen rozhodl tímhle směrem zamířit, tak by to určitě neuškodilo. Pořád jsi ještě mladej a máš čas se rozhodnout.“
„Já vim,“ odpověděl mi. Otočil se ke mně bokem a zastrčil mi za ucho zbloudilý pramen vlasů. „Já si věřim. Můj táta je ten, kterej tu víru nemá.“
„Neboj, on se k tomu taky dopracuje,“ řekla jsem nepřítomně, protože jsem zrovna pozorovala jeho nádherné tělo. Tak nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem měla v posteli takhle sexy chlapa a byla jsem ve stavu, kdy jsem s ním nemohla absolutně nic podniknout. Proklela jsem naprosto všechny bohy sexu, kteří existovali.
Shade se narovnal a sáhl na čajové sáčky. „Už vychladly. Nehejbej se.“ Pak na mou, hole holou vagínu, vyrovnal všechny mokré, neforemné pytlíky.
„Nech je chvíli účinkovat,“ instruoval mě. „Něco, co obsahujou, zklidňuje kůži, ale nedokážu si přesně vybavit, co to je. Nicméně vim, že to funguje.“
„Dobře,“ odpověděla jsem a upřímně, už teď jsem se cítila lépe. „Víš, že tohle je pro mě zcela nový využití čajových pytlíků?“
Shade se rozesmál. Po tváři mu přeběhlo opravdové pobavení a dokonce se mu zatřpytilo v očích, což mi připomnělo, jak byl mladý.
„Měl bych odejít dřív, než se vrátí Sophie,“ pronesl. „Dík, že jsem si mohl vyzvednout hodinky.“
„Já děkuju tobě, žes mi namazal na vagínu aloe,“ odpověděla jsem.
Shade se usmál. „Překvapivě, podobný věci fakt neslýcham často.“ Rozesmála jsem se, ale v tom mi zazvonil mobil. Chtěla jsem se pro něj natáhnout, ale opět jsem se bolestně zašklebila. Shade zavrtěl hlavou, zvednul ho z nočního stolku a podal mi ho.
„Haló?“ přijala jsem hovor. Shade ukázal směrem ke koupelně a já přikývla. Samozřejmě, že ji mohl použít. Vzhledem k tomu, že byl jeho penis uvnitř mého těla, jsem neviděla důvod, proč by nemohl být uvnitř mé koupelny.
„Allison? Tady Brian. Z práce?“ Na místě jsem ztuhla.
Pane Bože. Vážně, zrovna teď?  Zrovna teď, když ležim na posteli, moje ženské části těla jsou obnažené okolnímu světu, namazané aloe a pokryté mokrými čajovými pytlíky a navíc, zatímco je můj gigolo na doslech? Jakej zatraceně zvrácenej vtip to na mě Osud zkouší sehrát?
Samozřejmě, že jsem nic z toho neřekla nahlas. „Ahoj Briane,“ pronesla jsem místo toho.
„Ahoj, doufám, že nevolám nevhod, ale dneska jsem na tebe celý den myslel. Vim, že po rozvodu je těžké se znovu odhodlat a vyrazit mezi lidi, taky jsem si tím prošel a tak jsem si říkal, že bych tě pozval na večeři... kdybys se mnou chtěla jít?“
Následovala dlouhá pauza.
Nebylo možné, aby tohle byla náhoda. Otázkou ale zůstávalo, jak se Sáře podařilo se k němu dostat? Bylo mi jasné, že tohle byla její práce. Horší ale bylo, že jsem dokázala vycítit Brianovu nervozitu. Byl z celého toho rozhovoru nesvůj a já jsem zjistila, že jsem ho nedokázala odmítnout. A to dokonce i přesto, že se Shade zrovna vynořil z koupelny, opřel se o rám dveří a se zájmem mě pozoroval.
„Oh. Um. Ano. Ráda s tebou půjdu na přátelskou večeři. To by mohl být příjemně strávený večer.“ To jsem byla prostě já, zcela jasně jsem mu naznačila, že půjdeme jako přátelé a doufala jsem, že mě pochopil.
„Určitě,“ odpověděl a bylo znát, že se mu ulevilo. „Jen přátelská večeře. Třeba v pátek?“
„Proč ne,“ odpověděla jsem.
„Výborně. Detaily si dohodneme později. Měj se hezky, Allison.“
„Ty taky Briane.“
Oba jsme ukončili hovor a já málem mrštila svůj mobil o zeď. „Zatracená Sára!“ Vztekala jsem se. Shade působil ještě zvědavěji, a tak jsem mu to celé vysvětlila. Byl tím pobavený, ale mně se to tak vtipné nezdálo.
„To by mohlo bejt zábavný,“ ujistil mě. „Věř mi, že mohlo. Nechtěla sis se mnou na páteční večer domluvit schůzku?“
Podívala jsem se na něho a nechápala, co měl na mysli. „Ano, chtěla. A pořád můžu… na tu večeři prostě půjdu předtím.“
Shade přikývl a v jeho modře, modrých očích se rošťácky zablesklo. „Ano, půjdeš,“ odvětil a mě se okamžitě zmocnila nervozita.
„Co máš v plánu?“ zeptala jsem se. Kdybych – stále ještě – nebyla v ukrutných bolestech, tak bych začala pomalu ustupovat dozadu.
„Něco ti pošlu,“ řekl mi. „Pobavíme se. Chci, aby sis to vzala na rande s Brianem – a měla to, než pak přijdeš za mnou. Slibuješ?“
Zírala jsem na něho. „Já nevim. Slibuješ, že se mi to bude líbit? A že mi to bude akorát?“
Přikývl a opět se mu zablesklo v očích. „Oh. To ti rozhodně slíbit můžu… oboje – že si to zamiluješ, i že ti to bude akorát.“
„Hmm. V tom případě asi nemůžu říct ne.“
Shade se spokojeně usmál. „Výborně. Uvidíme se v pátek. Ať se ti o mně něco hezkýho zdá, Alli.“
„Budu se snažit.“ Uculila jsem se jeho domýšlivosti. Pak odešel a já zavřela oči. Pozdě v noci, dlouho po té, co se Sophie vrátila domů, se mi o něm skutečně zdálo a rozhodně to nebyly mládeži přístupné sny.
**********
Má vagína se rozhodla, že mě bude nenávidět. A myslela to očividně vážně, protože když jsem se ráno probudila, stále byla v jednom ohni. Tak nějak. Vlastně, dokud jsem se o něco neotřela – jako třeba jakoukoli látku, židli, prostěradlo, nebo vlastně naprosto cokoli - tak to nebylo tak hrozné. Ale stejně to bylo krapet nepříhodné, protože jsem jaksi nemohla jít do práce nahá.
Jakmile jsem vstoupila do sprchy a představila si den, který jsem před sebou měla, zaúpěla jsem. A v momentě, kdy se mé vagíny dotkly první kapky vody, jsem zařvala. Připadalo mi to, jakoby ta voda byla vroucí.
Studenou vodu!
Studenou vodu!
Studenou vodu!
Řval na mě můj mozek a já začala okamžitě zápasit s kohoutkem, abych na sebe pustila studenou. Což ovšem spustilo můj jekot znovu. Poskakovala jsem na místě a snažila se vodu upravit na vlažnou teplotu, ve které bych dokázala vydržet, zatímco jsem si myla vlasy.
Všechno to zmíněné pozdvižení přilákalo Sophii, která během okamžiku vběhla do mé koupelny.
„Není ti nic?“ zakřičela na mě. „Nespadla si?“
„Nic mi není!“ Volala jsem na ni zpátky. „Opařila jsem se horkou vodou. Běž se připravovat do školy. A mohla bys mi prosím cestou dát vařit vodu na čaj?“
„Dobře,“ odpověděla a už se otáčela k odchodu. Její starostlivost o mou osobu byla zdrcující. Mohla jsem mít popáleniny prvního stupně a jí by to bylo patrně jedno.
Dneska se asi budu chovat jako pěkná svině. Napadlo mě. Prostě jsem to cítila v kostech. Dala jsem si tu nejkratší sprchu v dějinách lidstva, pak se rychle osušila a pádila do kuchyně, kde jsem si zalila čaj s šesti pytlíky. Chvíli jsem je nechala louhovat a pak je odložila vystydnout na tácek, přesně tak, jak jsem to včera večer viděla dělat Shadea.
Vrátila jsem se do ložnice a oblékla si úzkou černou sukni s výrazně růžovou halenkou. Měla jsem k ní perfektně ladící lodičky. Tou dobou už čajové pytlíky zchladly, a tak jsem si sukni vyhrnula do pasu, lehla si na záda na postel a rozprostřela si je na rozkrok.
Ahhhhhhh. Pokud moje vagína mohla zažít Nirvánu, tak to byl právě tenhle pocit. Nebo to alespoň byla dnešní Nirvána. Má vagína mívala tak trochu přelétavé nálady.
Zrovna se mi vybavilo, jak mi včera v noci Shade opatrně aplikoval aloe, a jak se jeho dlouhé prsty letmo dotýkaly mé pokožky, když se k mým uším donesl uspěchaný hlas. „Mami, potřebuju nějaký peníze na oběd…“
Sophie vtrhla do mého pokoje a na místě ztuhla. Pohled v její tváři byl nedocenitelnou směsicí mezi šokem a hrůzou a já si byla jistá, že naprosto kopíroval ten můj. Vydrápala jsem se do sedu a rychle si shrnula sukni. Jediné, čeho jsem dosáhla, byly mokré čajové pytlíky, popadané na mém bílém koberci.
Nebyla jsem si jistá, co bych měla udělat jako první – posbírat je dřív, než po sobě zanechají fleky, nebo se pokusit vysvětlit své dceři, čeho právě byla svědkem.
„Um.“ Shýbla jsem se, abych je sebrala a Sophie jen zavrtěla hlavou. „Jseš vážně divná, mami.“ Pak odkráčela pryč.
„Peněženku mám v kabelce!“ Zavolala jsem za ní, ale odpovědi jsem se nedočkala. Pravděpodobně jsem právě svou dceru poznamenala do konce jejího života. Popadla jsem mobil a napsala Sáře.
Právě teď tě opravdu nenávidim.
Rozeběhla jsem se do chodby a popadla hadr, abych mohla vyčistit fleky od čajových sáčků, které zůstaly na koberci. Díky celému tomuto debaklu, který měla samozřejmě na svědomí Sára, mi zbylo na make-up a vlasy jen pár minut. Musela jsem být v práci včas, protože první věcí, která mě po ránu čekala, byl meeting s mými podřízenými a byla jsem si jistá, že se ho bude účastnit i Alex.
Zjistila jsem, že dnes jsem si na sebe nemohla obléknout ani kalhotky, ani punčocháče. Nemohla jsem uvěřit tomu, k čemu jsem se chystala, ale mé holky se dnes rozhodně nemohlo nic dotknout. Prostě nemohlo. Kdyby mě stále nebolel celý rozkrok, cítila bych se nemravně – přeci jen jsem se chystala jít do práce takříkajíc na ostro. Pravdou ale bylo, že jsem se cítila jen nevrle.
Jakmile jsem se dostala do auta, opatrně jsem svou Srsti-zbavenou Brazilku naaranžovala tak, aby se vůbec nedotýkala sedačky. V tom mi zazvonil telefon. Byla to Sára.
To mluvila tvoje vagína, ne ty. Ty mě miluješ – musíš, protože znam všechny tvoje tajemství.
Povzdychla jsem si. Měla pravdu.
Fajn. Moje vagína tě nenávidí. Odepsala jsem jí.
Cestou do práce jsem neměla ani čas na to, abych se zastavila pro kávu, což mou náladu, ani den nemohlo v žádném případě vylepšit.
Když jsem míjela Taylor, zavrčela jsem, „potřebuju kafe.“
Stačil jí jediný pohled na výraz mé tváře a už se škrábala na nohy. Pravděpodobně proto, aby mi nějaké obstarala. Tu holku jsem prostě milovala. Měla mě prokouknutou. Dalším důvodem její okamžité reakce byl patrně fakt, že se se mnou nechtěla potýkat bez mé ranní dávky kávy. Nedivila jsem se jí, protože bez své ranní dávky kofeinu jsem na sebe neměla náladu ani já sama.
„Alli,“ zavolala zpoza mě, ale já ji ignorovala. Dokud do sebe nedostanu alespoň dva hrnky kafe, nechci nic slyšet. „Ještě ne, Taylor,“ zavolala jsem na ni zpět, když jsem otevírala dveře své kanceláře.
Obvykle jsem se nechovala jako taková svině, ale bolavý rozkrok s člověkem takové věci prostě udělá. Vpadla jsem do své kanceláře a na místě se zastavila. Na pohovce ležérně seděl Alex. Měl nohu přes nohu a pročítal si Wall Street Journal.
Zírala jsem na něho.
On vzhlédl.
Vedle sebe měl odložený podnos se dvěma kávami z místní kavárny. A měl oblečené černé kvádro s decentními proužky. Vypadal svěže a pohledně a dle jeho výrazu bylo jasné, že netrpěl na bolavý rozkrok.
Do háje. Sára měla pravdu. Co se týkalo nudnosti, tak rozhodně záleželo na tom, kdo byl v tom kvádru oblečený. Tohle kvádro rozhodně nudně nevypadalo – patrně proto, že ho vyplňovala tak široká ramena – jak by mohl být tenhle kravaťák nudný?
Alex se usmál. Jeho úsměv byl překrásný a doprovázely ho vějířky vrásek v koutcích očí. „Riskl jsem to a doufal, že ti chutná Kona káva,“ pronesl nadšeně a podal mi jeden papírový kelímek. „Je tam cukr i mléko, a jestli to tak nepiješ, tak se omlouvám.“
„Bůh ti žehnej,“ pronesla jsem a lačně chňapla po nabízené kávě. Musela jsem se ovládat, abych ji nezlikvidovala ve dvou locích. Místo toho, jsem upíjela decentně jako dáma. Přesněji, jako dáma, která se poslední dva týdny plahočila pouští a byla vyprahlá k smrti.
Alex se rozesmál. „Vstala si špatnou nohou?“
Odložila jsem kávu a přemýšlela. Pokud bych něco takového přiznala, mohl by si myslet, že se nedokážu vyrovnat se stresem svého osobního života a o skutečných důvodech – svých problémech s vagínou – jsem mu rozhodně říct nemohla.
„Um. Jen náročné ráno,“ pronesla jsem.
„No já tě tedy nebudu zdržovat. Jen jsem ti chtěl říct, že se zúčastním tvého ranního meetingu. Chtěl bych vidět, jak to probíhá a chtěl jsem tě na to předem upozornit, abys nebyla překvapená.“  
Usmála jsem se. Teď, když už mi žilami koloval kofein, jsem se cítila o něco lépe.
„To je v pořádku, počítala jsem s tím, že se budeš chtít přidat a samozřejmě jsi kdykoli vítán. Je tu něco konkrétního, na co bychom se měli zaměřit?“
Ale zavrtěl svou sexy hlavou. „Ne. Udělejte to tak, jak jste zvyklí, a když budu mít nějaké dotazy, tak se zeptám.“ Pak si vzal svou kávu a noviny a odešel. Jen se za ním zavřely dveře, už jsem zvonila na Taylor. Vkročila do mé kanceláře a mile se na mě usmála.
„Existuje nějakej konkrétní důvod, proč ses nezmínila o tom, že na mě v mojí kanceláři čeká náš novej šéf?“
Ale ona se na mě dál usmívala jako oprsklá cácorka, kterou ve skutečnosti byla. „Ano. Řekla si přece – ještě ne, Taylor.“
Čtyřikrát jsem se zhluboka nadechla a představila si, jak ze stolu beru sešívačku a házím ji přímo do toho jejího usměvavého obličejíčku. Jako kdyby tušila, co si zrovna myslím, se na mě usmála ještě divočeji.
„Do budoucna,“ pronesla jsem klidně a také se snažila usmát, „mě prosím upozorni, že na mě Alex Harris čeká, i kdybych řekla, že zatím ještě nechci nic slyšet.“
Taylor vesele přikývla. „Jasně šéfko. Měla bych tě taky vždycky upozornit na to, že máš na zubech rtěnku?“
Přikývla jsem. „Samozřejmě, že ano.“
Taylor se opět mile usmála. „Máš na zubech rtěnku.“
„Do hajzlu!“ Vyprskla jsem, když se mi vybavilo, jak jsem se na Alexe zářivě usmívala. Okamžitě jsem si začala prstem zuřivě utírat přední zuby.
Proč, sakra? Proč mám kurňa zrovna dneska tak výrazně růžovou rtěnku?
Vycenila jsem na Taylor zuby jako výstavní kůň. „Dobrý?“
Přikývla zrovna ve chvíli, kdy se do mé kanceláře vrátil Alex. Na místě se zastavil a zíral na můj koňsky odhalený chrup. Pak se rozesmál.
„Vidim, že ti tvoje asistentka už řekla o té rtěnce. Nebyl jsem si jistý, jestli bych tě na to měl, nebo neměl upozornit….“ Odmlčel se a já si přála, aby se pode mnou propadla zem.
Taylor se okamžitě vypařila z mé kanceláře a já už jen zahlédla její smíchy se třesoucí ramena. Doufala jsem, že si zapamatuji, že ji mám později zabít. Hned po té, co jí sešívačkou přišiji prsty k pracovnímu stolu.
Podívala jsem se na Alexe. „Omlouvám se, ale měla jsem opravdu neobvykle hektické ráno a zapomněla se v autě podívat do zrcátka. A odpověď na tvou otázku je ano. Každá žena by ti byla vděčná, kdybys ji upozornil, že má na zubech rtěnku. Nebo ji upozornil na cokoli jiného, co evidentně zapomněla zkontrolovat.“
Alex přikývl a usmál se. „Budu si to pamatovat. Od tohoto okamžiku, když si něčeho takového všimnu, tak tě na to upozorním. Nikdy jsem si nebyl jist, abych tím někoho neurazil.“
Byl tak vřelou osobou. A to bylo vzhledem k jeho pracovní pozici velice překvapivé. Nicméně bylo znát, že rád vtipkoval a rád se smál. Tento druh povahy jsem prostě milovala. Taková povahová kombinace společně s jeho úchvatným vzhledem by mi mohla způsobit vážné problémy.
„Oh, já se tak snadno neurazím,“ slíbila jsem mu. „Vážně. Můžeš se mnou jednat, jako s jedním z mužských kolegů. Stačí předstírat, že nemam vaječníky.“
Alex na mě pozvedl jedno obočí. „Um, dobře. Zkusím to. Nicméně, vrátil jsem se, abych se zeptal, jestli máš složku na našeho nového klienta, Malocheca? Chtěl bych si ji projít.“
„Samozřejmě,“ odpověděla jsem, zazvonila na Taylor a požádala ji, aby zmíněnou složku donesla. O několik minut později naklusala do mé kanceláře a předala mi ji. Obratem jsem ji dala Alexovi. Naše prsty se dotkly a já pocítila jiskření imaginární energie. Dle jeho pohledu, on očividně nic podobného nepocítil. „Perfektní,“ pronesl. „Uvidíme se za pár minut.“
Posbírala jsem si ze stolu pár věcí a následovala ho. Zamířila jsem do konferenční místnosti a celou cestu si byla stále bolestně vědoma svého rozkroku. Bohužel, úleva, kterou s sebou nesly čajové sáčky, netrvala příliš dlouho. Kdybych se tu mohla belhat, aniž bych u toho na sebe poutala zbytečnou pozornost, tak bych to rozhodně udělala.
Za současného stavu věcí, jsem toporně vkráčela do místnosti a sedla si na své obvyklé místo. Alex seděl přímo naproti mně a v ruce měl tužku, aby si mohl dělat poznámky.
Tak jako vždy jsem začala náš ranní meeting tím, že jsem vyzvala své manažery, aby ostatní z nás uvedli do obrazu ohledně současných projektů, úkolů a podobně. Po celou dobu jsem se nepohodlně ošívala v židli a nakonec rozevřela kolena, aby se k mé holce dostal chladnější vzduch klimatizované místnosti.
Vyslechla jsem si Jacka, Herba, Angelu a nakonec i Marlu. Zeptala jsem se jich, zda se neobjevily nějaké problémy, o kterých bych měla vědět a tiše se modlila, aby žádné nebyly. Všichni zavrtěli hlavami. Stejně jako já, chtěli, aby tento meeting skončil a oni si mohli jít po svém. Nicméně jsem si byla jistá, že určitě ne ze stejného důvodu, jaký jsem měla já. Nakonec jsem se usmála a otočila se k Alexovi, „můžeme skončit?“ a byla jsem velice překvapená, když jsem zjistila, že mluvím k jeho shrbeným zádům, protože něco hledal pod stolem.
Odmlčela jsem se a počkala, než se zpoza stolu vynořil s tužkou v ruce. Jeho tváře byly mírně zčervenalé – pravděpodobně z toho, že měl před momentem hlavu dolů.
„Co prosím?“ zeptal se a zdálo se, že byl z něčeho nervózní.
„Ptala jsem se, jestli můžeme skončit?“ zopakovala jsem zdvořile.
„Oh. Um, ano. Měl bych nějaké otázky na Herba a Angelu, ale raději se někdy během dne zastavím u vás v kanceláři. Všem přeji příjemný čtvrtek.“
Všichni si ze stolu vzali svou kávu a poznámky a nahrnuli se ke dveřím. Kromě Alexe. Ten zůstal stát na místě a v momentě, kdy ostatní odešli, se ke mně otočil. Z jeho výrazu tváře jsem opravdu nevěděla, co si mám myslet. Zdál se mírně pobavený, mírně zmatený a tak trochu šokovaný. Jak jsem tak čekala, až promluví, byla jsem silně zaujatá tím, co mi chtěl říct.
„Pamatuješ si, jak si mi říkala, že pokud by si ještě někdy něco zapomněla, tak nemám váhat a upozornit tě na to, že se určitě neurazíš?“
Zmateně jsem přikývla. „Ano, vzhledem k tomu, že to bylo jen před pár minutami, tak si to rozhodně pamatuju.“
Alex se na mě usmál. „Výborně. Protože se zdá, že sis dneska ráno zapomněla vzít spodní prádlo a já si říkal, že bys to patrně chtěla vědět.“
Pak si vzal svou kávu a odkráčel z konferenční místnosti.
Opravdu, opravdu, ale OPRAVDU chci sakra umřít.


7 komentářů: