12
Honor sklonila svou
zbraň – zvláštní, vzhledem k tomu, koho se chystala pustit dál – a otevřela
dveře. „Volala si?“ Dmitri měl oblečenou bílou košili s rozepnutými knoflíky
u krku a černé kalhoty od obleku. Vlasy měl dost pocuchané na to, aby jí
napadlo, že si jimi častokrát projel prsty. Její vlastní prsty zatoužily
udělat to samé, a proto je zaťala pevně do pěsti.
„Pojď dál,“ řekla,
zatímco se jí mysl zaplnila představami toho, jak by asi vypadal uspokojený a
lenivě ležící v posteli. Honor tušila, že navzdory její představivosti byl
Dmitri spíše tím druhem milence, který by převzal totální kontrolu i v tom
nejintimnějším druhu tance, ale její mysl si trvala na svém a zahrnovala jí
obrazy rozvaleného, na zádech uvolněně ležícího Dmitriho. Na rtech mu tančil
škádlivý úsměv a výraz, který měl ve tváři, byl ten, kterým by se muž mohl
dívat na milovanou ženu.
Její představy byly
natolik lákavé, že se musela přinutit je záměrně ignorovat a připomenout si,
kým byl ve skutečnosti – sofistikovaným upírem, který zakusil naprosto každého
hříchu – a také tím, kdo by nezůstal se stejnou ženou déle, než by mu trvalo
ukojit svou zvědavost.
„A
s tou jsem se pak oženil.“
Alespoň jedna žena v něm
probudila něco víc, než jen povrchní sexuální přitažlivost a Honor pocítila
nejneukojitelnější touhu dozvědět se o té ženě naprosto všechno, co se dalo a
zároveň jí napadaly tisíce otázek, které by jí chtěla položit. Nicméně na jednu
otázku žádnou odpověď nepotřebovala: bylo jasné, že Dmitri svůj manželský slib
pronesl už před hodně, hodně dlouhou dobou. A ten muž, který ho tenkrát pronesl,
už dávno neexistoval. Pravděpodobně neexistoval už stovky let.
„Chtěla jsem ti něco
ukázat,“ pronesla a nedokázala porozumět té zvláštní bolesti, kterou v ní tyto
myšlenky probouzely.
Dmitri ji následoval
k malému jídelnímu stolku a v tichosti poslouchal.
„Jsem si téměř jistá,“
řekla po té, co mu vysvětlila proces, který ji dovedl k tomuto závěru, „že
se jedná o jméno.“ Dotkla se seskupení několika znaků. „Vzorek, podle kterýho
jsem pracovala, byl tak malej, že je docela možný, že jsem úplně vedle, ale
řekla bych, že to jméno zní buď Asis, nebo Esis.“
Dmitri ztuhl jako
kámen. „Isis.“
Honor si najednou
připadala, jako by ji pod krkem chytila ruka smrtky a stiskla. „Řekni mi, co o
ní víš.“ Když po svém požadavku vzhlédla, Dmitriho tvář byla smrtelně vážná a
jeho pohled tak vzdálený, že v něm spatřila věčnost a zároveň i temnou
nicotu.
„Dmitri.“ Nějakým
záhadným způsobem se její ruka ocitla na jeho předloktí a Honor i skrz jemnou
látku jeho košile ucítila horkost jeho kůže i zaťaté svaly.
Jeho tvář ale
neprozrazovala naprosto nic. „Zrovna teď by ses mě dotýkat neměla, Honor.“
Honor ucukla rukou zpět, ale strach, který se jí zmocňoval, neměl s Dmitrim
naprosto nic společného. Byl zažraný až do morku jejích kostí a probudilo ho
jméno, které jí naprosto nic neříkalo… a přesto v ní vzbuzovalo nejen
strach, ale i neskutečný hněv. „Řekni mi to.“
Když promluvil, jeho
hlas byl podivně prázdný, „Isis byla anděl, který mě Stvořil a já jí za to
probodl srdce a rozřezal jí na malý kousíčky.“
Honor pocítila zlomyslné
a divoké potěšení, propletené se zoufalou beznadějí. Polekaně upustila
propisku, kterou použila při vysvětlování rozšifrovávacího procesu a odstoupila
o několik kroků pryč. Zajela si prsty do vlasů, rozpustila si drdol, kterým
zkrotila své divoké vlny a nekoordinovanými pohyby zamířila do kuchyně. Dmitri
z ní po celou dobu nespustil pohled.
„Tam jsem taky poprvé
viděl tuhle šifru.“ Na Isisině psacím stolku – úplně ze začátku, když ho ještě
brávala do svých soukromých komnat. „Nazývala to svým malým tajemstvím, ale
její přátelé a dvořané to museli znát, protože jim tou šifrou psala zprávy.“
Isisinu šifru znalo
příliš mnoho nesmrtelných na to, aby mohl vybrat jen jedno jméno, ale alespoň
už měli počáteční bod, od kterého se mohlo začít vyvíjet další vyšetřování. Právě
teď ale měla veškerou jeho pozornost Honor. Zatímco ji sledoval, si začala
metodickými pohyby ženy, která tento úkon dělala velmi často, připravovat čaj.
A přesto byl každičký její pohyb velmi pečlivý. Přesně to samé dělávala
Ingrede, když se potřebovala uklidnit.
„Co,“ pronesl tiše a
opřel se o zeď výklenku, který odděloval kuchyni od jídelního a obývacího prostoru,
„víš o Isis?“
Prostor výklenku byl
široký, a tudíž ho nemohl celý zatarasit, ale Honor byla velice plachá… a přesto
se nezdálo, že by před ním chtěla utéct. Prsty zaťatými kolem varné konvice nalila
vroucí vodu do skleněného hrníčku. Zdálo se mu, že bojovala jen sama se sebou.
„Nic,“ odpověděla,
odložila konev a dala do hrnku pytlík pomerančového čaje. „A přesto bych chtěla
tančit na jejím hrobě.“
Obnažené emoce, které
zaslechl v jejím hlase, byly ozvěnou těch jeho. „Žádnej hrob neexistuje,“
řekl a zadíval se do jejích hluboce zelených očí, plných nevyřčených tajemství.
„Ujistili jsme se, že z ní nic nezůstalo.“
Až na to, že se
zdálo, že něco přeci jen přežilo. Nějaký zkažený kousíček, který se nyní
pokoušel zakořenit.
„My?“
Dmitri nespatřoval v přiznání
pravdy žádnou újmu – pravda nebyla nikdy tajemstvím. „Byl tam se mnou Raphael. Isis
jsme zabili společně.“ Pouto, které se utvořilo v krví nasáklé místnosti
pod hradní věží, a které utvrdila další krev a vnitřnosti, doprovázející Isisinu
smrt, bylo takové, které nemohlo nikdy nic porušit.
Honor se zapřela
rukou o pracovní desku kuchyně a pak se její pohled, který patřil nesmrtelnému,
setkal s tím jeho a ona mu položila otázku, kterou by od vyděšené ženy,
která poprvé vešla do jeho kanceláře, nikdy nečekal.
„Kým jsi byl před
Isis, Dmitri?“
„Já
jsem to rozbil.“ Zašeptal Misha sklíčeně.
„Ukaž.“
„Řekneš
to na mě mamince?“
„Ne.
Bude to naše tajemství. Tady to máš, je to spravený.“
„Dmitri,
Misho, co to tam provádíte?“
„To
je tajemství, mami!“
Ozval
se sladký, ženský a povědomý smích, který následovaly Ingridiny tiché kroky. Už
byla v pokročilém stavu těhotenství. Nejdřív políbila svého chichotajícího
se syna a pak svého usmívajícího se manžela.
„Byl jsem jiným
mužem,“ odpověděl. Znervózňovala ho síla pocitů, které vůči Honor cítil. Po té,
co se celý jeho svět obrátil v prach, možná vedl život plný požitkářství,
očernil svou duši a oddával se každé neřesti, která byla na dosah, ale to
všechno jen proto, aby otupil bolest, která ho neustále doprovázela. Nikdy, ale
opravdu nikdy Ingrede nezradil tam, kde na tom záleželo nejvíce – ve svém
srdci. To zůstalo nedotčené, obalené v kameni.
„Budu
tě milovat i ve chvíli, kdy se obrátím v prach.“
Bylo nepravděpodobně,
aby ho tahle lovkyně, zlomená na té nejniternější úrovni, sváděla k porušení
jeho slibu… a přesto nemohl popřít, že na ní něco bylo. Něco, co cítil nutkání prozkoumat.
„Jsi výborný střelec,“ řekl.
Honor pokrčila rameny.
„Chodim na střelnici a Valerie nebyla zrovna moc pohyblivej terč.“ Na čele se
jí objevily vrásky. „Měla bych se cejtit špatně. Přece jen jsem využila toho,
že byla přišpendlená jako motýl. Ale necejtim. Co to ze mě dělá?“
„Člověka s vadami.“
„Zvláštní, že se díky
tomu ve skutečnosti cejtim líp.“ Honor se natáhla, aby otevřela horní skříňku a
šedá mikina, kterou měla oblečenou, jí obrýsovala plná ňadra. Ale pořád ne
tolik, aby se ukázalo tělo, o kterém si byl Dmitri celkem jistý, že bylo k ukazování
přímo stvořené. Hmm…
Otočil se a začal se
procházet po jejím apartmánu. Když zamířil směrem k pokoji, o kterém se
domníval, že byl její ložnicí, Honor pronesla, „tam nechoď, Dmitri.“
Dmitri jí ignoroval.
A vzápětí zaslechl vlnu jejích nadávek. Ale v momentě, kdy prošla dveřmi
své ložnice, už byl u její šatní skříně.
„Co si jako myslíš,
že děláš?“
„Chci vidět, kým jsi
byla ty před Valerií a Tommym.“
Ďakujem ! :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatdíky moc za překlad. míša
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolu. Skvělá knižka, perfektně se čte a po každém vydaném dni části kapitoly, se nemohu dočkat pokračování. Díky moc
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDakujem za skvely preklad:-)
OdpovědětVymazatděkuji moc :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDiky za preklad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za super překlad:)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad !
OdpovědětVymazat