Archangels blade - 1/2 16. kapitola

16

Jakmile Elena vstoupila do knihovny, nacházející se v domě v Andělské Enklávě, který sdílela s Raphaelem, omotal ji Dmitri vlákny bohaté a svůdné vůně whiskey a půlnočních růží. Zlato bílými špičkami křídel se za chůze dotýkala kobercem pokryté podlahy. Okamžitě zaťala čelist a přimhouřila na něho své bledé oči. „Chabej pokus, Dmitri.“

Měla pravdu, byl to chabý pokus, protože jeho pozornost směřovala k jiné ženě. „Snažil jsem se bejt zdvořilej.“ Elena byla na jeho talent daleko citlivější, než jakýkoli jiný lovec, se kterým se kdy setkal. Pravděpodobně to bylo důsledek strašlivého masakru, který předčasně ukončil její dětství.

Dmitri by ochraňoval dítě, kterým byla, ale nemohl a nechtěl mít slitování s dospělou osobou, kterou se stala – nebyl jediným upírem, který dokázal vábit za použití vůně a ostatní členové Kádru by proti Eleně její vlastní slabinu vůči této rafinované zbrani neváhali využít. A Elena byla Raphaelovým srdcem.

„Slyšela jsem o H-Sorrow.“ Pronesla tiše vážným hlasem. „Jak je jí?“

„To se nedá říct.“ Dívčina budoucnost zůstávala nejistá a mohla být ukončena jediným, krutým skutkem. „Dneska reagovala v sebeobraně, ale zdá se, že to násilí nedokáže ovládat.“

Lovkyně Spolku se podívala směrem ke dveřím a o vteřinu později Dmitri vycítil Raphaelovu přítomnost. Roztáhla svá křídla barvy půlnoci a úsvitu, popošla k Raphaelovi a položila mu dlaň na hruď. Vzápětí mezi archandělem a jeho družkou proběhlo něco tichého a mocného.

Dmitri stále nedokázal pochopit, jak si mohla Elena – anděl se slabým srdcem smrtelníka – vytvořit s Raphaelem tak silné pouto. Nicméně svou přísahu, že bude jejich pouto ochraňovat do svého posledního dechu, bral vážně. „Pane,“ pronesl, když od sebe ti dva odstoupili, „potřeboval bych s tebou mluvit.“ Jde o Isis. Nevěděl, kolik toho archanděl své družce prozradil.

Rozumím. Intenzivní oči v barvě nekonečné modři se setkaly s jeho pohledem a pak se zaměřily na Elenu. „Potřebovali bychom soukromí.“ Elena se bystrým pohledem podívala z jednoho na druhého. „Stejně potřebuju zavolat Evelyn,“ řekla a zmínila svou nejmladší sestru. „Půjdu do zimní zahrady.“

„Počkej.“ Dmitri se s Elenou shodl jen na málo věcech, ale nikdy nezpochybňoval její loajalitu k těm, které milovala. „Možná by sis taky mohla promluvit s Beth. Zdá se, že si Harrison musel najít dočasný ubytování.“ Zmínil se mu o tom Andreas během jejich rozhovoru po té, co skončil s výslechem Leona s Regem.

Elena pevně sevřela rty. „Jestli ho vykopla, dobře udělala.“ Na moment se odmlčela. „Díky.“

Dokud neodešla, zůstal Dmitri potichu. „Tys jí o tom neřekl.“ Když se nad tím zamyslel, tak ho to vůbec nepřekvapovalo. Raphael se nacházel uprostřed druhého milénia své existence a takhle staré stvoření mělo hodně vzpomínek.

„Ale dozví se to dřív, než tahle noc skončí. Nechci, aby byla zranitelná.“ Archanděl po jeho boku vstoupil na zelený trávník, který se rozprostíral až k útesu, tyčícímu se nad divoce tekoucí řekou Hudson, jež zapadající slunce zbarvilo do zlato rudé barvy. Nebudu s ní mluvit o tom, co se týká tebe.

Já vím. S Raphalovým rozhodnutím informovat Elenu v zásadě souhlasil, protože zatímco nemohl akceptovat slabinu, kterou pro archanděla představovala, chápal, že jakmile muž prohlásil nějakou ženu za svou, bylo jeho úkolem ji ochraňovat. Dmitri v této povinnosti svou Ingrede zklamal a bylo to selhání, které si nikdy neodpustí. „Skutečně ti před Lijuan zachránila život?“ zeptal se a odtrhl svou mysl od bolestivé agónie své minulosti a od vzpomínek na ženu s mandlově tvarovanýma, hnědýma očima, která věřila, že ji udrží v bezpečí.

„Nemusel bys znít tak rozladěně, Dmitri.“

„Prostě se mi to zdá nemožný.“ A přesto to byla pravda, takže si tuto informaci zařadí k dalším, které o Eleně shromáždil. „Isis… zdá se, že jsme na něco zapomněli.“ Pak archanděla seznámil se všemi podrobnostmi o rozřezaném těle mrtvého upíra i o jeho tetování.

„Je to troufalé a zároveň velice hloupé.“ Archanděl roztáhl do stran svá bílá křídla se zlatými fragmenty. Dmitri o krok poodstoupil a pořádně si je prohlédl. „Tvoje křídla. Ta zlatá barva se šíří.“ Horní část jeho křídel byla téměř celá zlatá a od jednotlivých peříček se odrážely třpytivé jiskry slunečních paprsků.

„Ano,“ odpověděl Raphael. Brzký večerní větřík mu z tváře odvál několik pramenů vlasů. „Začalo to té noci, kdy jsem konfrontoval Lijuan. Elena je přesvědčená, že se nějakým způsobem vyvíjím. Uvidíme.“

Naposledy, když se nějaký archanděl vyvinul, začal křísit mrtvé. Ale Raphael se nikdy nedopustil zvěrstev, která měla na svědomí Lijuan a navíc to byl syn dvou archandělů. Jeho vyvinutí se nedalo předvídat.

„Sestavil jsem seznam lidí, kteří zůstali Isis věrní až do samého konce,“ řekl Dmitri, zatímco stále přemýšlel nad taktickými výhodami, které s sebou mohla přinést pravda o pozměněné barvě Raphaelových křídel. „A Jason pátrá po jejich současném místě pobytu.“ Žádný z nich nebyl spatřen při vstupu do země, ale to nic neznamenalo.

„Promluvím si s ním. Po staletí jsem několik z nich tajně sledoval.“ Raphael ho obdařil pohledem nelidsky modré barvy. „Stejně jako ty, Dmitri.“

„Tohle neudělal žádnej z nich.“ O tom se už osobně přesvědčil. „Nicméně, mocenský hry,“ řekl, „a nezáleží na tom, jak zákeřný, zvládám vcelku snadno.“ A to dokonce i v případě, že se někdo těmito hrami pokoušel probudit ducha ženy anděla, která si nezasloužila rychlou smrt, kterou jí prokázali. „Teď k tý druhý situaci, ukázalo se totiž, že je daleko kritičtější.“

Když mu Dmitri líčil všechna fakta o vyhlášeném druhém lovu, Raphael ho v tichosti poslouchal. „Tahle Honor,“ řekl archanděl, když se Dmitri odmlčel a z jeho tónu zazníval ledově chladný hněv, „je schopná?“

„Ano, je.“ Geniální mysl, lidské srdce a oči, ve kterých se zračila věčnost.

„Elena je určitě lepším stopařem.“

S tím se Dmitri nemohl přít. Elena byla rozeným lovcem, který dokázal upíry vycítit. „Tahle schopnost ale zrovna neni zapotřebí.“ A tenhle lov patřil Honor, stejně jako Isis patřila Dmitrimu. „Teď ty hady vykopáváme, nenaháníme je.“

„Trefné přirovnání.“ Raphael složil svá křídla, otočil se a zadíval se Dmitrimu zpříma do očí. „Mnozí by věřili, že něco tak zvráceného, by bylo právě tvým šálkem čaje.“ Toho si byl Dmitri moc dobře vědom a chápal, jak blízko se nacházel hranici, kterou kdyby překročil, už by pro něho nebylo cesty zpět. „Zdá se, že ani já jsem ještě tak hluboko neklesl.“

Ty bys žádné ženě takovým způsobem nikdy neublížil, Dmitri. Archandělův hlas, znějící v jeho mysli, byl ve své ryzosti téměř bolestivý. Tohle víme oba. A to je také důvod, proč ti dovolím, abys na Elenu tlačil způsobem, za který bych jiné zabil.

Někteří by řekli, že mi věříš až příliš, Pane.

A někteří by řekli, že pozice mého zástupce je plýtváním tvých schopností, protože bys mohl vládnout svému vlastnímu území. Zdá se, že ani jeden z nás se příliš nestará o to, co si myslí druzí.

Společně se vrátili do knihovny a pokračovali chodbou, která vedla ke vstupním dveřím do domu. „Venom bude muset velice brzy opustit město,“ pronesl Raphael. „Galen je sice silný, ale chci, aby měl v Útočišti po svém boku někoho dalšího ze Sedmy a Naasir musí zůstat v Amanatu.“

Dmitri si povzdechl. „A Aodhan to s přesunutím do New Yorku myslí vážně?“

„Ano.“

„Způsobí tu jen chaos.“ S očima, které vypadaly jako roztříštěné sklo a s křídly barvy diamantů, Aodhan vyčníval i mezi nesmrtelnými.

„Má v plánu letět tak vysoko, že smrtelníci zahlédnou jen stín, který bude lámat světlo.“

Dmitri přikývl. Aodhan měl averzi vůči doteku a on tomu naprosto rozuměl. Před dvěma sty lety, když anděla přinesli do Mediky, byl Dmitri u toho. Raphael nesl andělovo vychrtlé a špínou obalené tělo v náruči, a pak ho opatrně, aby mu nepolámal křídla, která nebyla ničím víc, než šlachami, které visely z kostí, položil na nosítka.

Dmitriho napadlo, že to bylo patrně naposledy, kdy anděla někdo držel v náruči. „Nějak tu situaci s přesunem vymyslim.“ Poškrábal se na bradě. „Potřebuju někoho k Sorrow a Aodhan to bejt nemůže.“

„Janvier.“

„Ano, to by šlo.“ Výmluvný Cajun už nebyl vázán Smlouvou, ale svou loajalitu přísahal Raphaelovi a jeho loajalitě se dalo věřit. „Až to bude potřeba, tak ho zkontaktuju.“

„Dmitri.“

„Ano, Pane?“

„Jsi v pořádku?“

Dmitri věděl, na co přesně se ho archanděl ptal. „Isis je mrtvá a pohřbená a tenhle patolízal pro mě znamená pouhou nepříjemnost.“ Dmitriho pronásledovaly jiné přízraky minulosti…a ty ho zraňovaly tak hluboce, že se jevily jako nezastavitelné krvácení.