Chata stála uprostřed
hustých lesů. Byl to téměř kýčovitě krásný srub, postavený z kulatých
klád, jehož verandu zdobilo houpací křeslo. Momentálně nehybně stálo na místě a
okolní lesy byly tak tiché, že se zdálo, že se kolem nich nepohnul jediný list.
Možná i zdejší stromy věděly, jaké se v této okouzlující lokalitě, jež se
jevila jako z prázdninové pohlednice, udály strašlivé hrůzy.
Na podzim, napadlo
Honor, by tu byla zem pokrytá vrstvou spadaného listí v tónech od žluté,
přes oranžovou, červenou, až po hnědou. Ale teď bylo jaro a všechny větve
okolních stromů zdobila jednolitá zelená barva. Vysoko nad nepropustným
baldachýnem lesa se třpytilo jasně zlaté slunce, ale než jeho paprsky dosáhly
na zem, byly rozptýleny korunami stromů, což ještě víc přidávalo na ponuré šedi
zdejší atmosféry.
„Když jsem byla malá,“
řekla upírovi, který kráčel vedle ní, „snila jsem o prázdninách, strávenejch
přesně na takovymhle místě. Myslela jsem si, že to bylo něco, co normální
rodiny dělávaj.“
Dmitri se natočil
směrem k ní a zdejší osvětlení vytvořilo v jeho tváři temné stíny, díky
kterým působila ještě nelítostněji. „Pokusila ses někdy svoje biologický rodiče
vypátrat?“
„Ne.“ V době,
kdy už disponovala prostředky, které by pro takové pátrání potřebovala, věděla,
že by z toho nemohlo vzejít nic dobrého. Nebylo by žádné „žili šťastně až
do smrti“, jež by přebilo osamělost jejího dětství a vymazalo všechna školní
představení a sportovní události, kde sledovala tleskající a fandící pyšné
rodiče ostatních dětí, zatímco ona stála bokem a předstírala, že ji to
nezraňovalo.
Když se rozhodla, že
po nich nebude pátrat, stejně to nevyplnilo to prázdné místo uvnitř její duše,
ale alespoň jí to poskytlo úlevu od ustavičného přemýšlení nad tím, co by se
mohlo stát, kdyby je přeci jen našla. „Pamatuješ si pořád ještě svoje rodiče?“
zeptala se, když došli k chatě.
Dmitri si prohlížel
krvavé stopy na schodech. Vypadalo to, že tudy útočník táhl Tommyho zbídačené
tělo. Pak se zadíval na stejně zašpiněné houpací křeslo. „Kdokoli to byl, kdo
Tommyho popravil,“ pronesl, „ho tu usadil a při výslechu mu dal jasně najevo,
že vzdor vyústí jenom v další bolest.“
Bylo to přesně to, co
by s egoistickým parchantem, jakým byl Tommy udělal Dmitri – tenhle upír se
možná dožil čtyř set let, ale jen z toho důvodu, že se držel z cesty nebezpečným
predátorům a hrál si na velkého, zlého psa jen na vlastním písečku mezi stejně
nepoužitelnými kamarádíčky. „Zajímalo by mě, co z něj udělalo kořist.“
„Možná s sebou Everta
přivedl bez dovolení,“ hádala Honor, zatímco si prohlížela dveře, ke kterým
byla dlouhým nožem připíchnutá Tommyho hlava. Široká čepel procházela jeho ústy
a skrz zadní část lebky. „Mam pocit, že účast měla bejt jen na pozvání
samotnýho strůjce.“
„Takže navzdory k pozvánce
k druhýmu lovu, jsme patrně Evertovi zachránili život.“ A přesto si Dmitri
nemyslel, že by jim za to byl upír, jehož čekala dlouhá léta života v Andreasově
péči, nějak zvlášť vděčný.
„Vzpomínky na rodiče,“
řekl, když otevíral dveře chaty, „jsou v mojí mysli tak jasný, jako
kdybych je viděl včera. Možná je to vlivem nesmrtelnosti, ale některý tváře
nikdy nezapomenu.“
„Dmitri!“
V uších mu zněl její smích a na hrudi ucítil dotek dlaní, kterými ho od
sebe odstrčila. „Chovej se slušně, nebo probudíš Mishu a malou.“
Zatímco v jeho paměti
stále setrvával obraz hnědých očí, jeho pohled se střetl s temně zelenýma
a účinek, který na něj měly, byl daleko niternější, než by měl být. „Cejtim z tebe
tolik bolesti,“ zašeptala, „tolik ztráty.“
Dmitri nebyl mužem,
který by byl zvyklý na to, že v něm druzí tak snadno četli. „Nenech se
ošálit, Honor,“ řekl, protože zatímco měl v plánu se jí zmocnit, nehodlal
to udělat pod falešnými sliby. „Ta lidská část ve mně zemřela už před hodně
dlouhou dobou. A to, co zůstalo se zas až tak moc neliší od toho, čím byl
Tommy.“ Pak překročil práh chaty a prohlédl si stopy krve, které pokrývaly zdi,
koberce i lakovanou podlahu.
„Po tom, co ho ona,
nebo on vyslechli,“ řekla zpoza něho Honor a zvedla ze země PDA, které
vypadalo, že ho rozšlápla hodně těžká bota, „ho přitáhli dovnitř a pohrávali si
s nim dál.“
Pohrávali.
Ano.
Kdyby tohle všechno
bylo jen o popravě, tak by nebyla celá chata zacákaná krví, která už zaschla do
černa – a obzvlášť by tu pak na podlaze, ani na stěnách nebyly otisky rukou. „Nechali
ho věřit, že by mohl utýct.“ A upírův panický strach by pak byl daleko hlubší,
když ho z jeho omylu vyvedli.
Dmitri čekal, jestli
se dostaví nějaký druh lítosti. Nedostavil. „Tady,“ řekl a vytáhl z kapsy plastový
zapínací pytlík na rozbité PDA, které Honor držela v ruce. „Budu chtít
kopii paměťovky. Moji lidi budou potřebovat data, který by mohla obsahovat.“
Honor si od něho
vzala pytlík s PDA a zastrčila si ho do kapsy džínů. „Já se na to budu
chtít taky podívat. Je možný, že bych tam mohla najít schémata, který by ostatní
přehlídli.“ Pak už se začala soustředit na místnost, ve které se nacházeli. „Všechno
to násilí se zdá naprosto náhodný, ale bylo zamejšlený tak, aby v něm vyvolalo
maximální možnej strach.“
„Ti upíři, kteří tě týrali,“
řekl, když si všiml něčeho, co vypadalo jako kus nehtu, který byl zaseknutý do
dřevěné stěny, „choval se někdo z nich stejně jako tenhle útočník?“
Po své otázce
zaslechl jen kroky na dřevěné podlaze. Honor vyšla ven, sešla po schodech a
zamířila do lesa. Dmitri za sebou zavřel dveře chaty a pomalejším krokem ji
následoval. Měli namířeno za tichým zvukem protékající vody. Když vyšel z lesa,
ocitl se na oblázky pokrytém břehu malého potůčku a Honor stála jen několik
desítek centimetrů po jeho levici.
Dnes na sobě měla oblečenou
přiléhavou khaki košili s tříčtvrtečními rukávy, úzké džíny, které perfektně
obepínaly její figuru a dobře vyšlápnuté pevné boty. Jednoduché, účelné, ale
stále atraktivní. Jenže i ty nejsilnější ženy mívaly noční můry, které nemohly
být přemoženy ani za den a někdy ani za rok.
Dmitri nic neřekl,
sedl si do podřepu, zvedl jeden z oblázků a protáčel ho mezi prsty. Voda v potoce
byla čistá, okolní vzduch svěží a s nádechem vůně zdejší zeleně. Prostor
nad potokem byl natolik široký, že tudy pronikly i sluneční paprsky a byla
vidět pronikavě modrá obloha. Bylo to malebné místo, které by nemělo být
zasaženo nevyslovitelnými hrůzami jakéhokoli násilí.
„Isis,“ řekl a
odhalil část své mysli, která byla během staletí zanesená prachem, „byla zvyklá
na to, že ji všichni obdivovali a považovali za nejdokonalejší ženu světa.“
Nebyla to lež – s pokožkou
v barvě nejjemnější smetany, s vlasy třpytivého, zlatého odstínu a
očima hypnotizujícího bronzu, byla Isis ztělesněním ideálu o andělské kráse. Když
se objevila v jeho vesnici, chtěli ji spatřit všichni muži i ženy. Teprve
později si uvědomil, že šlo o velmi dobře naplánovaný tah, jak se pomstít
Raphaelovi.
„Víš,
čeho jsem se proti ní dopustil, Dmitri?“ ozval se Raphaelův hlas, který ve
studené kamenné místnosti pod hradní věží doprovázela jeho vlastní ozvěna. „Někdo
mě zaslechl, když jsem řekl, že bych si do postele vzal radši hada, než
Isis.“
Isis byla marnivá a
krutě inteligentní a nedokázala se spokojit jen s tím, že kvůli jeho neuváženému prohlášení Raphaela zajala
a mučila. Ne, chtěla se pomstít i na jeho
smrtelných přátelích. Chtěla, aby se přidali na její stranu proti andělovi,
který jí takto osočil. Vybrala si Dmitriho, protože andělovo přátelství s jeho
rodinou šlo generace nazpět.
A pak Dmitriho
spatřila na vlastní oči.
„Nejdřív vzala moje
odmítnutí s humorem. Byla přesvědčená, že si s ní jen pohrávam, že
chci, aby se mi dvořila.“ Upustil oblázek zpátky na zem, ale zůstal v pokleku.
„To, že jsem byl podle ní tak hrdej, ji pobavilo a dělalo jí to nějakou dobu
radost. Na prahu našeho stavení se objevovaly exotický druhy masa, vzácný
koření i tkaniny, který v naší vesnici nikdy nikdo neviděl. A den po dni všechny
ty dary přicházely dál a dál...“
Děkuji pěkně :-)
OdpovědětVymazatDíky za další pokračování. Skvělé
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDakujem:-) si skvela:-) tesim sa na pokracovanie:-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatPerfektní !!! Díky moc za překlad další kapitolky !!!
OdpovědětVymazatDekuji za preklad cele kapitoly !
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji za úžasný překlad !
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji za další překlad.
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolku :D
OdpovědětVymazat