Když Honor sklonila
hlavu a začala si prolíbávat cestičku po jeho hrdle směrem dolů, zaklonil hlavu
a opřel se do polštářů sedačky. Vychutnával si tíhu jejího těla i vlhká a měkká
ústa, která se dotýkala neuvěřitelně citlivé části jeho těla. Žádné ze svých
dřívějších milenek tohle nikdy nedovolil. Takhle blízko své krční tepny
nedůvěřoval zubům naprosto nikoho.
Pak mu přejela
jazykem po prohlubni nad klíční kostí a Dmitri jí z rozkoše, kterou v něm tenhle dotyk vyvolal, instinktivně stiskl rukou, kterou jí držel
za bok.
Honor sebou trhla a v mžiku
byla na druhém konci místnosti. Cestou se jí dokonce podařilo sebrat
z konferenčního stolku jeden z odložených nožů.
Strach, který čpěl
z téhle smyslné ženy, která se ho dotýkala způsobem, který prozrazoval, že
byli teprve v počátcích milostného vztahu, Dmitriho rozzuřil. Svůj tón
hlasu ale udržel na uzdě a proložil ho lenivou smyslností. „Příště budeme ty
zbraně muset evidentně odložit ještě někam dál.“
Než Honor
z pronásledovaného, zeleného pohledu vymizely pozůstatky nočních můr,
trvalo to několik dlouhých vteřin. Pak se zadívala na nůž, který svírala
v ruce, potichu vykřikla a mrštila ho do stěny nad jeho hlavou.
„To se vzdáš takhle
rychle?“ Znovu na ní pokynul ukazováčkem.
V očích se jí
stále zrcadlily tisíce neznámých hrůz, ale přesto vykročila směrem k němu
a znovu se na něho obkročmo posadila. Tíha jejího těla byla ryze ženská a bylo
přímo stvořené pro potěšení muže… pro Dmitriho potěšení. Když k němu
sklonila hlavu, jakoby ho chtěla znovu políbit, zavrtěl hlavou. Zvedl prst,
přejel jím po její zaťaté čelisti a po vystouplých šlachách na hrdle.
„Ženy,“ zašeptal, „mi
čas od času chtějí ublížit, ale žádná z nich rozhodně nemůže říct, že
líbat mě je za trest.“ Mohla to být pravda – nesmrtelnost mu poskytla
dostatečně dlouhý čas na to, aby ovládl chování bastarda k naprosté
dokonalosti.
„Do háje
s nima.“ S tímto tichým prohlášením, které doprovázela roztřesená
zuřivost, se mu schoulila na hrudi. „To, že ze mě Valeria a všichni ti ostatní
udělali tohle slabý, patetický stvoření mě vytáčí do nepříčetnosti.“
Rukou se ho držela za
rameno, nehty mu zatínala do kůže a na krku cítil její horký dech. Dotek jejích
plných ňader, která se k němu tiskla, v něm probouzel ty nejtemnější
sexuální instinkty, ale nesmrtelnost mu také poskytla schopnost umět odložit
své vlastní uspokojení a vychutnat si rozkoš každého okamžiku, který předcházel
nejintimnějšímu tanci mezi mužem a ženou. A Honořina důvěra byla skutečně
exkluzivní věcí, která stála za vychutnání.
Pohladil jí dlaní po
vlasech a jeden pramen si omotal kolem prstu. „A přesto,“ řekl, zatímco mezi
prsty zkoumal jeho jemnost, „sedíš na klíně upíra, kterej je jejich noční
můrou.“
Celé její tělo bylo
najednou zvláštně nehnutě klidné. „Někdy si myslim, že mě musíš nějakym
způsobem ovlivňovat,“ pronesla, „protože to že ti tolik věřim, nedává vůbec
žádnej smysl.“
Dmitri propustil
pramen jejích vlasů a pak si ho znovu omotal kolem prstu. „Když se u mě poprvé
projevila schopnost vábení vůní,“ řekl, „přišlo mi zábavný svádět rozený
lovkyně.“ Jeho cynismus pohánění jeho zlobou stále rostl. „Začal jsem tím, že
jsem je lákal svojí vůní, ale pak jsem jí nechal postupně ustupovat, dokud se
úplně nevypařila. V momentě, kdy jsem je měl skutečně v posteli, už
si jí jen představovaly – měly tak výmluvu proč se oddaly sexu s upírem a
mohly sami před sebou předstírat, že jsem je k tomu donutil.“
Honor trvalo několik
vteřin, než mu odpověděla. „Přesně toho se všichni rození lovci obávaj. Bojej
se, že podlehnou vábení vůně.“
„Žádná z nich si
nikdy nestěžovala.“
Honor v jeho
slovech postřehla čirou aroganci. A díky tomu, že jí přiznal pravdu, jí zároveň
prozradil, že ať už to vnímal, jak chtěl, stále ty rozené lovkyně připravil o
vlastní rozhodnutí – alespoň ze začátku. „Proč jsi s tím přestal?“
Stále si pohrával
s jejími vlasy. Byly to lenivé pohyby, díky kterým se k němu chtěla
ještě více přitulit a zavřít oči.
„Bylo to příliš
snadný.“ Pokrčil rameny. „Zjistil jsem, že mi to nepřinášelo žádný
zadostiučinění – obzvlášť pak v momentě, kdy mě jistá rozená lovkyně
začala úmyslně vyhledávat.“
„Měla tě jako drogu.“
Honor na jazyku stále cítila chuť jeho temné smyslnosti a její tělo bylo pořád
vyladěné doteku saténu, šampaňského a drahých kožešin. Potřebu, která rozené
lovkyně nutila se k němu znovu a znovu vracet, rozhodně dokázala pochopit.
„Vábení vůně,“
pronesl, „neni návykový.“
Ne, pomyslela si.
Návykový byl samotný Dmitri.
Té noci se Dmitrimu
zdál sen o ženě se zářivým úsměvem a láskou, která prostupovala celé její bytí.
„Dmitri.“
Řekla stydlivě a dlaněmi si uhladila sukně. „Tady bys neměl být.“
Chtěl
se jí dotknout, políbit jí a vroucně jí milovat. Jenže ona nebyla jeho. Ještě
ne. „Přinesl jsem ti květiny.“
Její
oči, hnědé oči mandlového tvaru, se při pohledu na divoké květiny naplnily
neskrývanou radostí. Šplhal po strmých stráních skal, aby je natrhal a chvílemi
si připadal jako jedna z koz, které se tam pásly. A přesto, kdyby ho
požádala, aby ji natrhal další, udělal by to bez sebemenšího zaváhání. Udělal
by to pro její úsměv, který byl důvodem, proč mu bilo srdce.
Vzala
si od něho pugét divokých květin a rozesmála se nadšením. „Děkuju.“ Zhluboka se
nadechla a v očích se jí objevil výraz naprostého odhodlání. Pak se
rozeběhla kupředu a políbila ho na rty. Dosáhla na něho jen díky tomu, že už se
k ní také skláněl. Byl natolik překvapený, že ji nestačil chytit, aby jí u
sebe udržel o chvilku déle. V další vteřině už byla pryč a on už cítil jen
dotek jejích barevných sukní, které se mu otřely o nohy a její vůni, která byla
směsicí slunečního svitu a divokých květin, které tolik zbožňovala.
Každičkou
noc snil o tom, že měl právo přitisknout se k delikátní kůži jejího hrdla,
a zatímco by se utápěl v její divoké a ženské chuti, by se nadechoval i její
vůně.
Tak,
jak už to se sny bývalo, se bez varování celé jeho okolí změnilo a on už nestál
v narychlo stlučené stodole, ale uvnitř místnosti malého stavení, které
postavil vlastníma rukama.
Před
ním stála tmavovlasá žena. Byla k němu otočená zády a bylo na ní znát, že
se styděla a byla nejistá.
Už
se jí dotýkal mezi stehny, až byla vlhká a připravená a navzdory jejím
šokovaným výkřikům, jí tam i líbal a pak slízal exkluzivní pižmo její rozkoše…
ale nikdy se jí nezmocnil způsobem, po kterém tak hrozně moc toužil. Kdyby to
udělal, tak by jí zneuctil.
„Ingrede.“
Sevřel jí dlaněmi paže a přitáhl si jí blíž k hrudníku. „Bojíš se?“
Její
odpověď byla vyřčená šeptem a celá se tak chvěla, že ji chtěl jen zlehka držet
a něžně hladit. „Ano.“
Políbil
ji na hrdlo přesně v místě, kde věděl, že se jí z toho podlamovala
kolena a vzápětí se veškerá jeho kontrola začala vytrácet. Přitiskl se
k ní svým vzrušeným tělem. Pořád se snažil držet se zpátky, ale nedával si
moc nadějí. Přejel jí rty po kůži na rameni. „Přeci víš, že bych ti nikdy
neublížil.“ Než aby jí způsobil jedinou modřinu, by si raději vyrval
z těla vlastní srdce.
Z hrdla
se jí vydral ten tichý zvuk, který tolik miloval, a vzápětí sklonila hlavu do
strany, aby měl lepší přístup. „Znáš tolik věcí.“ Řekla zastřeně. „A já znám
jen to, co si mě sám naučil.“
Když
se k němu natiskla, zachvěl se a v ten moment se veškerá jeho
kontrola skutečně vypařila. Se smělostí, které se nikdy dříve neodvážil,
protože se bál, aby se od něho stydlivě neodtáhla, vzal do dlaní její ňadra a
jemně jí kousl do krku v místě, kde cítil její puls.
Teď
už ale byla jeho ženou, a přestože se celá červenala, se od něho neodtáhla.
„Jsi překrásná.“ Hladil jí přes látku jejích šatů a užíval si pocity, o kterých
léta jen snil a pak se probouzel se ztopořeným ptákem.
„A
znám,“ řekl a pak ochutnal její kůži, protože její chuť pro něho byla spalující
rozkoší, „jen to, co jsme se naučili společně.“ Dotýkat se jiné ženy – to ho i
přes veškeré nabídky ostatních žen, které obdržel, nikdy ani nenapadlo. „Všechno
ostatní je jen moje představivost.“
Ingrede
se rozesmála. Její ňadra byla pod jeho intimními doteky ztěžklá a vřelá.
„Tvoje
představivost je pro ženu nebezpečnou věcí.“
„Pro
tebe,“ opravil ji. „Já chci jen tebe, ženo moje.“ Propustil její ňadra, ale jen
proto, že měl v úmyslu si je naplno vychutnat až v momentě, kdy ji
vysvlékne a začal rozvazovat stuhu jejích šatů. Byl si vědom jejího
nepravidelného dechu i zrychleně bijícího pulsu. Ale ona ho nezastavila. Tahle
drobná žena s kyprými křivkami, která byla jeho fantazií už ode dne, kdy
vzhlédl od práce na polích, kde vypomáhal svému otci a uvědomil si, že stejně
jako ona, už nebyl dítětem, se ho vůbec nepokusila zastavit. Když jí svlékl rukávy
šatů přes ramena, stydlivě si z nich sama vyvlékla ruce a stáhla si celý vršek
šatů až k bokům.
Moc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatDekuji za preklad ;)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatdíky za překlad, míša
OdpovědětVymazatČím dál lepší. Díky moc za další překlad. :-)
OdpovědětVymazatDakujem za preklad :-) NeliQ
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatděkuji za překlad
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDiky mo za dalsi kapitolu . Draza
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazat