Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 34. kapitola

34
„Jsme tu.“ Zrovna projížděli poněkud opuštěnou ulicí, a v tom Dmitri zabočil k dokořán otevřené bráně, která vedla ke zchátralému bytovému komplexu.
„Hodnota tohohle místa je asi v pozemcích, že?“
„Miliony.“ Dmitri zaparkoval za hromadou sutin, vystoupil z vozu a otevřel kufr, odkud vytáhl úchvatné ostří, které bylo příliš veliké na to, aby ho mohl běžně nosit u sebe.
Tahle zbraň ze sebe vyzařovala zastrašující sílu, a pokud se Honor nemýlila, tak to byla turecká šavle. Nestihla si ji ani pořádně prohlédnout, protože Dmitri okamžitě zamířil pryč. Šavli držel podél těla a z odhodlaného a soustředěného pohledu mu vyzařoval smrtící záměr. „Drž se za mnou, Honor. Kallistos už je pravděpodobně pryč, ale opatrnosti neni nikdy dost.“

„Budu tě krejt,“ řekla, aniž by odporovala jeho rozkazu. O konfrontování vlastních monster věděla své a Kallistos patřil Dmitriovi.
„Ne, drž se mi doslova za zádama. Vystřelená kulka mi nezpůsobí žádný nebezpečný zranění, ale tebe by mohla zabít.“
Z představy toho, že by kvůli ní Dmitri krvácel, nelítostně stiskla v rukou svou pistoli, ale i tentokrát zůstala potichu, protože věděla, že záleželo na každé vteřině. „Jdeme.“
Dmitri se před ní pohyboval jako elegantní stín. Stín, který se ujistil, že kdokoli, kdo by je mohl zevnitř budovy pozorovat, by na ni nikdy neměl přímý výhled. Dokud neprošli skrz otevřené prostranství, které je oddělovalo od dveří zchátralé budovy, se Honor dokázala jen stěží nadechnout. Dmitri vešel dovnitř první a ona zatím pozorovala venkovní okolí, pak s pistolí namířenou stále ven, pozadu vešla za ním.
Jediná věc, která je vevnitř uvítala, bylo naprosté ticho… a na zemi ležící anděl. Ten chlapec – a ano, stále to byl ještě chlapec, jehož smrtelně bledý obličej v sobě nesl doznívající známky dětství – byl odhozen na zaprášené podlaze vestibulu. Ležel na břiše a jeho světle hnědá křídla byla potřísněná krví a špínou a bezvládně ležela po obou stranách jeho těla. Vypadala divně, něco s nimi nebylo v pořádku.
Byla polámaná.
Honor se udělalo nevolno, když si uvědomila, že jediný způsob, jak transportovat anděla, který byl v bezvědomí, a pokud jste nechtěli použít náklaďák a přitáhnout tak k sobě nechtěnou pozornost, bylo, polámat mu křídla.
„Honor.“
„Budu tě krejt.“
Dmitri si klekl na zem a dotkl se prsty andělovy tváře.
„Na dotek je ještě teplej.“ Odložil si tureckou šavli a s největší opatrností, aby jeho křídla nepoškodil ještě víc, přetočil chlapcovo tělo. „Nebije mu srdce.“ To ale neznamenalo, že bylo vše ztraceno.
Jak jsi daleko, Raphaeli? Zeptal se. Když projížděli branami pozemku, cítil Raphaelovu mysl poblíž.
Pár minut. Ukaž mi to svýma očima.
Dmitri mu zpřístupnil svou mysl, aby byl Raphael schopný se dívat jeho očima a zhodnotit chlapcův stav.
Musíš za něho dýchat, Dmitri, jinak nepřežije.
Dmitri věřil, že Honor měla situaci pod kontrolou a začal za mladého anděla dýchat. Pod svou dlaní cítil, jak se jeho hruď plná svalů, které byly pro létání naprosto nezbytné, začala s jeho dechem zvedat a zase klesat.
Ani ne o pět minut později už do budovy vešel Raphael. Archanděl ani na vteřinu nezaváhal a klekl si na špinavou podlahu. Křídly smetal ze země nahromaděný prach i suť, ale ani to ho nezastavilo. Vzal do náruče chlapcovo tělo a nahradil Dmitriho ústa těmi svými.
Archandělův dech v sobě nesl neuvěřitelnou moc. Dmitri sledoval slabě modrou záři, která prosvítala z místa, kde se dotýkaly Raphaelovy rty těch chlapcových.
Dmitri vstal a zvedl svou tureckou šavli, pak se otočil k Honor. Jeho lovkyně měla v očích nemilosrdný pohled a v rukou svírala pistoli, kterou by neváhala použít a zastala se bezbranných – a přesto to také byla žena, která měla srdce na to, aby pociťovala lítost ke svému únosci, který jako malé dítě trpěl. Dmitri v sobě takovou něžnost neměl, ale dokázal akceptovat, že byla součástí téhle složité ženy se starověkou znalostí v očích půlnočně zelené barvy.
Naznačil jí, aby zůstala na místě a začal kontrolovat vnitřek budovy, aby se ujistil, že tu nezůstalo nic, co by mu napovědělo, kde se mohl Kallistos ukrývat.
Kromě stop v prachu, které po sobě upír zanechal, když vlekl dovnitř tělo mladého anděla, nenašel Dmitri vůbec nic. Kallistos patrně odešel stejnou cestou, kudy vešel dovnitř a vůbec se to nepokoušel zamaskovat.
Přežije? Zeptal se, když se vrátil a všiml si, že Raphael už ukončil svůj životadárný polibek.
S jeho pohledem se střetl ten archandělův nadpozemsky modrý. Ano a jednoho dne bude zase jako dřív, ale předtím bude potřebovat péči, které se mu ve světě smrtelníků nedostane.
Dmitri přikývl. Připravím transport do Útočiště.
Ne, Dmitri. Musím ho tam odnést osobně. Pak se archanděl s bezvládným tělem chlapce v náruči postavil. Vyrazíme za tři dny, aby měl možnost načerpat alespoň trochu síly.
A Elena?
Elena je moje srdce. Poletí se mnou.
Dmitri nic jiného ani nečekal. Dohlídnu na tvoje město, Pane.
V momentě, kdy se Raphael s andělem v náruči otočil k odchodu, vykročila Honor jeho směrem. „Stůj,“ řekla a jakoby nic – jakoby zrovna nezastavila nejmocnější bytost v celé zemi - ho obešla z druhé strany a zvedla ruku mladého anděla. Byla zatnutá do pěsti. „Má něco schovanýho v dlani.“
Raphael se podíval na Dmitriho. „Otevři mu ji.“
Dmitrimu se podařilo, nezlámat chlapci žádné kosti v prstech, ale přesto je musel trochu pohmoždit. Anděl v dlani svíral rozdrcené, ale stále rozpoznatelné lístky cukrového javoru.
„Neni na nich nic, čím by se lišily od jakýhokoli jinýho listí javoru,“ řekl, když prsty sebral zbytky zeleně.
Honor si prohlédla andělovu dlaň víc zblízka. „Má něco napsanýho na kůži.“
„Eris,“ přečetl Raphael svým ostrým zrakem. „To slovo je Eris.“
Dmitri se zamračil. „Druh Nehy? Toho nikdo neviděl celý staletí.“ Zatímco mluvil, mu znovu padl pohled na lístky cukrového javoru. „Neha,“ pokračoval, protože mu v mysli vyvstaly bližší informace, „na tomhle území nevlastní žádný nemovitosti, ale než Eris odešel do ústraní, tak se tady zdržoval.“ Jestli tohle ústraní bylo jeho svobodnou volbou, zůstávalo nezodpovězenou otázkou. Dmitri zaslechl fámy o tom, že Nehy druh ji zradil s jinou ženou a byl za to trestán již tři staletí.
Bylo docela možné, že Kallistova pozice na Nehy dvoře, mu dovolovala přístup k Erisovi a ať už se Isisin milenec stal čímkoli, prokázal, že byl velice inteligentní. Možná byl inteligentnější, než Eris – který byl vždy Nehy ozdobným doprovodem a zároveň milovaným vycpaným zvířátkem, kterého žena archanděl zahrnovala drahokamy a jinými skvostnými dary. „Kallistos musí jako svojí základnu využívat Erisovu nemovitost.“
„Běž,“ pronesl Raphael a sevřel tělo bezvládného chlapce pevněji. „A vem si s sebou tolik mužů, kolik potřebuješ.“
„Pane.“ Nenechám tvoje město zranitelný. Pořád existuje možnost, že za tím vším stojí Neha. Žena archanděl nenáviděla naprosto každého, kdo se podílel na popravě její dcery Anoushky – a Raphael mezi tyto zúčastněné patřil. Tohle všechno může bejt past, jak nás odtud odlákat.
Já jsem více, než schopný se o své město postarat, Dmitri.
A ona je více, než schopná kvůli svejm plánům otrávit i vzduch, kterej všichni dejchaj. Půjdu sám. Jsem dost silnej na to, abych Kallista přemohl i v případě, že by kolem sebe měl další protoupíry.
Raphaelovy modré oči byly neoblomné. Vezmeš si s sebou Illia.
Nejsem zaslepenej minulostí. Přestože to bylo zvláštní, byla všechna jeho rozhodnutí naprosto racionální.
Na tom nezáleží. Výraz Raphaelovy tváře se maličko změnil. Nehodlám přijít o svého zástupce.
Dmitri souhlasně mírně sklopil hlavu.
„Honor,“ řekl, jakmile archanděl i se svým živým nákladem odešel, „vezmu si helikoptéru a odletím do Vermontu-„

Honor se postavila tak, aby stáli tváří v tvář a strčila mu prstem do hrudi. „Jestli si myslíš, že tam poletíš sám, tak se zamysli znovu.“

15 komentářů: