Archangels Storm - 5. kapitola

5

„Tudy.“  Řekla Mahiya a vykročila vpřed. Každá buňka jejího těla si byla velice dobře vědoma černě okřídleného, černě oděného anděla, který šel vedle ní… anděla, který ji přímo fascinoval. Byla jím unešena stejným způsobem, jakým mohlo být malé dítě lesklým ostřím nože – chtělo by přes něj přejet prstem a zjistit, jestli bylo skutečně tak ostré, jak se tvářilo. Ale následkem takové fascinace byla vždycky krev.

A přesto Mahiya nedokázala své reakce potlačit. Jason se nepodobal nikomu jinému, koho kdy potkala. Tenhle muž nosil své lesklé, půlnočně černé vlasy spletené do pevného copu a nebál se ani hněvu archanděla. Pokud by tento fakt nebyl dost uchvacující sám o sobě, pak to určitě bylo spletité kmenové tetování, které měl na levé straně obličeje. Inkoust měl oproti jeho vřelé, hnědé kůži výrazně černou barvu a spirálovité linie vyprávěly příběh, kterému chtěla porozumět, ale instinktivně věděla, že by ho s ní nesdílel.

Jeho tvář prozrazovala mix kultur. Směsice rysů Pacifiku a Evropy dohromady vytvořila mužnou krásu, která byla jak drsná, tak i přitažlivá. Takový byl Raphaelův šéf špionáže - tak mu říkala Neha. Jako popis bylo tohle označení velmi stručné a stejně tolik toho skrývalo, jako toho prozrazovalo.

Jason se pohyboval tak neslyšně, že kdyby ho koutkem oka neviděla, myslela by si, že tu byla sama – byl mužem, který měl výjimečný dar umění splynout se stíny a neviděn a neslyšen navigovat temnotou tajemství Kádru. Jason ale nebyl obyčejným špehem, který nahlásil, co viděl. Byl členem Raphaelovy Sedmy, semknuté skupiny andělů a upírů, o které toho Mahiya moc neslyšela. Co věděla, bylo, že sedm neuvěřitelně silných mužů si samo zvolilo vstoupit do služeb archanděla, a že jejich loajalita se odrážela v té Raphaelově.

„V Jasonovi dřímá taková moc a síla.“ Zašeptala Neha hned po té, co šéf špionáže souhlasil s přítomností v její pevnosti i s krevní přísahou Mahiye. To ale nebyla jediná věc, kterou žena archanděl pronesla. Její rty se stočily do úsměvu, ze kterého odkapával jed. „Ve chvíli, kdy šéf špionáže změní strany, se Raphaelova Věž zhroutí. A on je změní… protože já můžu Jasonovi nabídnout něco, čemu Raphael nikdy nebude schopen konkurovat.“

Mahiyu Nehy pomstychtivé hry nezajímaly. Starala se jen o chladně praktický kontrakt, skrývající se za samotným obřadem krevní přísahy, kterou si s Jasonem vyměnili. Opět se jí zmocnilo chladné odhodlání dokončit tohle pátrání, aniž by u něj odložila masku nenápadné elegance, která byla její nejmocnější zbraní. Nikdo jí nepovažoval za hrozbu. A jinak tomu nebude ani se šéfem špionáže.

Mahiya sáhla po průsvitném voálu jantarově zlaté barvy, který splýval v klenutém průchodu, vedoucím do samotného středu paláce, obě části přivázala po stranách průchodu a gestem mu naznačila, aby vstoupil. Jason zůstal stát na místě. „Nechci tě mít za zády.“ Mahiya ignorovala brnění na šíji, které bylo varováním před smrtelným nebezpečím, a vstoupila do centrální komnaty, jejíž strop stoupal až k samotné střeše paláce. Z toho zápachu se jí málem zvedl žaludek, ale Mahiya zvládla svůj dávivý reflex čirou silou vůle a zoufalým odhodláním, potlačit. Neha jí v paláci nechala, aby „dělala Erisovi společnost“ celé hodiny po jeho smrti. „Konec konců to byl tvůj otec. Dávám ti čas na to, aby ses s ním rozloučila.“

Pro jednou si Mahiya nemyslela, že by se jednalo o vědomě vyřčenou krutost, protože Neha se později vrátila a seděla vedle Erisova těla dokud do Jasonova příletu nezbývala pouhá hodina. Žena archanděl prsty projížděla jeho temně mahagonové vlasy, které měly vyšisované proužky, způsobené časem, který mu v poslední době povolila strávit na spalujícím slunci na nádvoří. „Je stvořením slunce. Přeci jen se narodil na útesu s výhledem na Středozemní moře.“

Nicméně tahle místnost bez oken a bez jakéhokoli slunečního svitu, s mramorovými podlahami, překrytými hutnými koberci ze spleti zlatých a jantarových barev, byla místem, kde Eris trávil většinu svého času. Obrovský lustr, který visel ze stropu, byl přímo mistrovským dílem. Osvěcoval celý prostor hlavní komnaty a rozzářil vnitřním ohněm červený karnalit, kterým byly osazené zdi… a také se díky němu svírající krásou třpytila zkrystalizovaná krev na podlaze. Krev ztekla z rozložitého divanu, kde Eris tak často Mahiyu „přijímal“, když k němu přišla se zprávou od Nehy. Rozlitá sklenka červeného vína vytvořila ošklivou skvrnu na vířivých barvách koberce a na stolku seděl nedojedený tác s ovocem – exotickými broskvemi a temně rudými třešněmi z dalekých ledových krajů a s fíky a meruňkami z Nehy vlastních plantáží.

Nad stříbrným tácem poletovaly mouchy, ale ve skutečnosti je vůbec nezajímal. Ne, zajímaly je hnijící pozůstatky muže, který ležel napůl na zemi a napůl na svém divanu. Jeho křídla byla roztažená v posledním dramatickém představení a jeho otevřený hrudník odhaloval prázdnou vnitřní dutinu. Zatímco krev mimo jeho tělo zkrystalizovala do tvrdé substance podobné třpytícímu se růžovému kameni soli, uvnitř jeho těla zkameněla do stejně temně rudé, jakou měly třešně na stříbrném tácu. Byl to důkaz, že se jeho tělo pokoušelo zahojit, ale selhalo.

Rubíny smrti.

Představa toho, že by měla nosit šperky z krve mrtvého anděla, Mahiyu odpuzovala, ale v dávných časech to bývala povolená praktika. Drahokamy nosili milenci jako vzpomínku na anděly, kteří zemřeli za okolností, jež vedly k vytvoření rubínů smrti.

To, že byl Eris takovýmhle způsobem překrásný i po smrti, bylo docela padnoucí – protože za života byl mužem, který byl ztělesněním fyzické dokonalosti. Jeho kůže byla třpytivě zlatá a jeho oči měly barvu lapisu lazuli.

Jason nad vzhledem Erisova zohaveného těla neprojevil sebemenší známku nechuti. Zatímco si prohlížel pozůstatky jejího „otce“, bylo jeho dýchání naprosto vyrovnané.

„Kdyby se mi dostalo šance tě uškrtit přímo v kolíbce, tak bych to bez mrknutí oka udělal. Bez tebe by mi můj prohřešek už dávno odpustila.“ Pak se ozval zvuk tříštící se číše o mramor. „Buď opatrná holčičko, pořád mám přátele, kteří by ti mohli zlomit vaz.“  

To byla Mahiyina nejživější vzpomínka na muže, který se podílel na jejím stvoření.

Jason ignoroval mouchy, kroužící kolem pozůstatků muže, který býval pozlátkem dvorů sahajících od antického Řecka až po Zakázané Město a naklonil se blíž. Chtěl se ujistit, že jeho první dojem byl pravdivý.

Ano, Erisovo srdce bylo vyjmuto a spolu s ním i všechny ostatní vnitřní orgány. Vpravo od těla viděl hromádku neidentifikovaného rozkládajícího se materiálu a hádal, že by to mohly být zbytky vyjmutých vnitřností. Že Erisova hlava stále seděla pevně na jeho krku, pro něho bylo překvapením – ačkoli Eris byl všeobecně považovaný za příliš slabého na to, aby byl druhem samotné ženy archanděla, jeho slabost pramenila spíš než z fyzických předpokladů jeho těla, z jeho charakteru. Kdyby zůstal jeho mozek nedotčený, byl dost starý a dost silný na to, aby se touhle dobou již zcela zahojil.

Jason prozkoumal skvrnu pod Erisovou nosní dírkou. Zdála se být zaschlou krví, ale její barva byla téměř černá a místo zkrystalizovaně, působila vyschle. „Našla se u těla dlouhá jehla?“

Mahiya zavrtěla hlavou. Výraz její tváře postrádal smutek a utrpení, které by u ženy stojící nad tělem svého mrtvého otce očekával.

„Od chvíle, kdy Neha objevila jeho tělo, nebylo z paláce odstraněno vůbec nic.“ Pak se odmlčela „Přeješ si, abych to tu prohledala?“

„Ano.“ Jakmile se princezna sehnula a začala prohledávat místnost, vložil Jason ruku pod Erisovu hlavu a přizvedl ji. Pak na ni klouby druhé ruky zaklepal. Mahiya se zastavila. „To znělo… dutě.“

„Vrah mu vyjmul mozek.“

Mahiya si pevně přidržovala sárí nad krví zašpiněným kobercem a ze svého pátrání po jehle se vrátila bez úspěchu. Pak vyslovila slovo, které by od ženy oblečené v té nejbledší růžové a s pohyby vyjadřující elegantní ženskost rozhodně nikdy nečekal.

„Jak?“ Skrz její masku odtažité zdvořilosti unikla odhodlaná zvědavost. „Jeho hlava není vůbec poškozená.“

Jasonův zájem o Mahiyu se prohloubil a byl daleko intenzivnější, než předtím. „Nosem se až do mozku zastrčí zahnutá jehla,“ popsal metodu používanou k mumifikaci ve starověkém Egyptě. „Pak se tou jehlou točí dokola, dokud se mozek nedostane do stavu, kdy může být stejnou cestou vyjmut ven.“

Z místa přesně pod Erisovou hlavou, kde bylo velké množství zaschlého materiálu, to vypadalo, že vrah jeho mozek proměnil v polévku a nechal ho jeho nosem vykapat. Pak jeho tělo otočil na záda a naaranžoval do současné pozice.

Následoval moment ticha a Jasona napadlo, jestli vnitřní sílu princezny, vychované v této prosluněné pevnosti nepřecenil. Pozorovala ho světlýma očima kočky a z jejího pohledu vyzařovala neochvějná inteligence, která neodpovídala ani jejímu tichému přijmutí Nehy rozkazu, ani způsobu, kterým bez jakýchkoli argumentů uposlechla jeho vlastní požadavek.

Když nakonec promluvila, tak věděl, že ho jeho instinkty nezradily. Mahiya sice nebyla tak silným oponentem, aby ho mohla ohrozit, ale také nebyla žádnou zhýčkanou princezničkou, kterou by mohl ignorovat.

„Takže“ – ve tváři se jí objevil zvažující výraz – „kdokoli tohle udělal, přišel velmi dobře připraven. Nejen s ostřím, které on nebo ona použil k vyjmutí Erisových orgánů, ale i se zahnutou jehlou a možná i nějakými dalšími nástroji.“

„Včetně škrtící struny.“ Jason poukázal na pruhy na Erisově krku, které zůstaly po útoku škrtící strunou velmi dobře viditelné. Jeho zlatá pokožka byla nyní domovem stvoření, která se živila smrtí. „Tímhle vrah patrně začal.“ Stačilo to na zneškodnění anděla a zároveň to vrahovi poskytlo dostatek času na způsobení dalších zranění. Lidstvo sice považovalo anděly za nesmrtelné, ale v celém světě byl možná jeden skutečně nesmrtelný anděl a to byla Lijuan. Zbytek jejich rasy bylo jen těžší zabít.

„Byl svázaný,“ podotkla Mahiya a ukázala na viditelné známky poškozených zápěstí. Rozklad masa už odhalil bílé kosti. „Jestliže se jeho kůže rozkládá takhle rychle-„

„Tak to znamená, že jeho pouta musela být zaříznutá až ke kostem.“ Také to vysvětlovalo rozstřik zkrystalizované krve pod Erisovýma volně visícíma rukama. „Byl dost silný na to, aby dokázal přetrhnout obyčejný provaz – to znamená, že musel být svázaný něčím železným.“

„Nebo možná vrah použil další škrtící strunu?“ Navrhla Mahiya, ale v jejím hlase se ozvalo náhlé zaváhání. Jasona zajímalo, jaký přesně život tady princezna vedla, že ji napadaly stejně temné závěry jako jeho. „To je možné. Mohlo se stát, že mu Neha rozvázala ruce a zbavila se důkazu?“ Jednalo by se o čin ženy, která nechtěla, aby byl její milenec nalezen svázaný a bezmocný. Ale Mahiya zavrtěla hlavou. „Ne, přišla sem jen zhruba půl minuty přede mnou.“

Což znamenalo, že Eris byl takhle zanechaný úmyslně – vystavený jako trofej. Nebo jako varování. Ale kdo by se opovážil hrát s Nehou takovouhle hru? Někdo z Kádru? To byla myšlenka ke zvážení. Stejně jako fakt, že Eris nebyl jen zabit, ale předtím byl mučený. Jeho utrpení mohlo mít za cíl ublížit Neze, ale na tomhle zločinu bylo něco velmi osobního. Všechno bylo provedeno z těsné blízkosti – od uškrcení, až ke způsobu, jakým byly vyjmuty Erisovy orgány – pokud Jason četl všechny stopy dobře, tak to bylo provedeno malým a tupým nožem. Byl si naprosto jistý, že andělův mozek byl vyjmutý až na úplný závěr, takže tu byla vysoká pravděpodobnost toho, že Eris byl při vědomí, když mu útočník vyřezával kusy těla. Musel se v bolesti a hrůze přímo topit… to vysvětlovalo stav pokožky kolem jeho úst a řezné ranky na jazyku a rtech. Vrah použil nějaký druh roubíku, aby utišil jeho křik.

Jason se zvedl a prohlédl si Erisovy hedvábné kalhoty a vestu, která byla vyšívaná tradičním designem, a jejíž střih odhaloval jeho svalnatou hruď. „Oblékal se takhle vždycky?“

„Ano, nikdy nebyl neupravený, nebo rozcuchaný, ale už dávno se vzdal formalit, které jsou na dvoře považované za běžné.“

A namísto toho, pomyslel si Jason, si zvolil nenápadnou smyslnost, která by se zamlouvala jeho ženě. Ženě, která mu po dlouhých tři sta let neodpustila. Jason se rozhlédl po místnosti a pod nedávným krveprolitím spatřil čistou podlahu, nablýskané sochy a třpytící se zdi. Očividně měli do paláce přístup i sluhové. A také někdo další, vybavil si. Kallistos, upír, který se snažil zabít Dmitriho, znal polohu Erisova domu ve Spojených Státech, přestože to bylo místo, na které už ostatní dávno zapomněli. Existovala celkem vysoká šance, že upír si tuhle informaci opatřil přímo od Erise. Mohlo jít o výměnu nějaké laskavosti, nebo si Kallistos poskládal dohromady střípky informací, které mu během času Eris poskytl. Ale výsledkem byl fakt, že přístup do tohoto paláce nebyl zcela nemožnou věcí.

„Tady už jsem viděl všechno, co jsem potřeboval.“ Jason počkal, aby Mahiya nešla za ním – přestože už měl dostatek času na to, aby posoudil, jak velkou hrozbu pro něho mohla představovat, a rozhodl se, že s ní za zády se neocitl v nebezpečí - a zamířil ke klenutému průchodu, kterým vstoupili dovnitř. Možná se pohybovala tiše jako vítr, ale ne dostatečně tiše. Co víc, neměla u sebe žádné zbraně. Její sárí bezchybně splývalo kolem jejího těla a odhalovalo křivku jejích boků. Její chůze byla velmi ladná, a proto nemohla na stehně ukrývat pouzdro s nožem a její náramky byly příliš tenké, aby v nich měla schovanou škrtící strunu. Nicméně… jehlice, které nosila ve vlasech, měly velmi, velmi ostré konce. Kdyby je použila správným způsobem, mohla by člověka oslepit, propíchnout mu krkavici, nebo mu dokonce zastavit srdce. Byly to zbraně ženy, která nebyla trénovaným bojovníkem, ale která neměla v úmyslu stát se obětí.

V Jasonovi se vznítila nečekaná fascinace. Jaká další tajemství ukrýváš, princezno?

Vpravo od průchodu ho uvítaly schody, dost široké pro bytost s křídly. Horní část schodiště osvětlovala blednoucí záře měsíce a zbarvila ho do rudých, žlutých a modrých odstínů, které vytvářela tabule okna, jež bylo možná třicet centimetrů široké a minimálně metr vysoké. Jason vystoupal nahoru, ignoroval chodbu, která vedla k pokojům v patře, a zatočil doprava. Poté, vedle dalšího podlouhlého mozaikového okna prošel dveřmi, vedoucími na prostorný balkón, ze všech stran obehnaný kamennými, delikátně tesanými, filigránovými stěnami, které Erisovi umožňovaly výhled ven, do zahrad, ale zároveň ho skryly před zvědavýma očima. Bylo to vskutku exkluzivní mistrovské dílo. Jednalo se o poměrně známou antickou architekturu, kterou nejčastěji využívali muži k tomu, aby skryli své milenky a konkubíny před dychtivýma očima ostatních.

Jason popošel ke kamenné filigránové stěně a rozhlédl se po městě, které leželo za jezerem, zrcadlícím se u úpatí pevnosti – prudký propad, který k němu vedl, musel představovat pro bytost s křídly, která měla zakázáno se nechat unášet větrnými proudy, čirá muka.

„Zaslechl jsem fámu o tom, že Neha nechala Erisovi zastřihnout křídla.“ Navzdory všem zraněním, která Erisovo tělo utrpělo, byla jeho křídla neporušená.

„Tenkrát jsem byla ještě příliš malá na to, abych si to mohla pamatovat,“ řekla Mahiya z místa kde stála a svírala v ruce kliku od dveří. „Ale slyšela jsem, co říkali ostatní. Od té doby, co mu křídla dorostla zpět, už svůj trest nikdy nezopakovala… a já si myslím, že vždy litovala toho, že to vůbec udělala.“

Láska, pomyslel si Jason, se mohla stát tou největší slabinou. „Jasone, omlouvám se, že jsem tě vystrašil, synu. Nechtěl jsem se takhle rozzuřit.“

Jason popošel o kus dál a prohlédl si mozaiková okna, která vedla na balkón. Každé z nich bylo složené z deseti různě barevných kousků. Jednotlivé části měly tvar čtverců velikosti zhruba jeho dlaně, ale efekt, který vytvářely na kamenných zdech paláce, byl překrásný. Stejný mozaikový tvar kopíroval i výplň dveří, které vedly do ložnice, jež patrně zabírala většinu druhého patra. Její vnitřní stěny se jemně skláněly dovnitř místnosti, aby se spojily se stropem v centru paláce.

Ze stropu visel unikátní lustr, který celou místnost zaléval tlumeným, mihotavým světlem. Jeho křišťálové svícny obsahovaly snad tisíce svíček, z nichž už mnohé vyhořely, protože jinak by svítil ostřeji a jasněji.

„Eris neměl zájem o moderní věci?“ zeptal se ženy, která do místnosti nevstoupila z balkónu, ale chodbou.

„Tak to není, ve svých soukromých komnatách prostě jen preferoval světlo svíček.“ Což znamenalo, že místnost dole sloužila jako jeho přijímací komnata. „Kolik mu bylo dovoleno přijímat hostů?“

„To záleželo na Nehy momentálním rozpoložení.“ Taková odpověď toho o Erisově existenci vyjadřovala dost. „A žádný z těch hostů nikdy nebyla žena. Přístup jsem sem měla jen já a Neha. Dokonce i sloužící, kteří tu pracovali, byli všichni jen muži.“

Pro muže, který měl rád přízeň žen, to muselo být, jako kdyby mu amputovali končetinu.

„Myslíš, že tohle pravidlo bylo dodržované?“

„Myslím si, že Eris si nepřál naštvat Nehu ještě více.“

To nebyla odpověď na jeho otázku a způsob, jakým Mahiya jemně pootočila tvář pryč ze světla, mu prozradil, že věděla víc, než mu říkala a temný lovec, který se uvnitř Jasona skrýval, se probudil do plného vědomí.