Archangels Storm - 29. kapitola

29

Mahiya zamrkala, aby rozehnala slzy. Svět se jí před očima změnil v kaleidoskop. „Já jsem nebyla matce vytržená z těla násilím?“

„Ne, ne.“ Vanhino utrpení ještě více narůstalo. „Ujistila jsem se, že Nivritin porod šel tak hladce, jak jen u ženy ležící v cele, mohl jít.“ Roztřesenými prsty odhrnula Mahiye vlasy z tváře. „A když ses narodila a odnesli tě pryč, zůstala jsem s tvou matkou pár okamžiků zcela o samotě. Pošeptala mi, že by svému děťátku chtěla nechat dárek a donutila mě přísahat, že ti ten dar předám ve správný okamžik.“

„Co je to?“ zeptala se. Při představě jakéhokoli pouta, které by ji spojovalo s dávno ztracenou matkou, se zachvěla.

Vanhi se přes své slzy rozesmála. „Mahiya je vskutku překrásné jméno, nemyslíš? A byla jsem to já, kdo ho Neze navrhl.“

Mahiya své jméno vždy považovala za Nehy krutý vtip – znamenalo radost, štěstí… a ve spojení s jinými slovy také milovaná. „Mé jméno mi vybrala má matka?“ To byl dar, o který ji nikdo nemohl připravit.

„Ano, ale druhou část tvého jména jsem musela držet v tajnosti, protože by to Neha nikdy nepovolila.“ Ve tváři upírky se zračilo utrpení ženy, která byla oddaná své ženě archandělu, ale také spatřovala její nedostatky.

Mahiya se k ní naklonila blíž. Připadala si, jako by jí v krvi poletovalo hejno motýlů. „Jaká je ta druhá část?“

„Geet,“ zašeptala Vanhi. „Tvoje celé jméno je Mahiya Geet.“

Radostná píseň… milovaná píseň. Mahiye puklo srdce. Její jméno nebylo výsměchem, bylo pokladem – posledním darem od matky, o níž věděla, aniž by se na to musela ptát, že jí nebylo povoleno ani na okamžik pochovat svou novorozenou dceru.

„Děkuji ti,“ zašeptala Mahiya skrz hrdlo zduřelé emocemi.

„Chtěla jsem ti to prozradit dříve… ale nebyla jsi na to připravená,“ odpověděla jí upírka a vzápětí ji objala. „Teď už jsi… a jsem přesvědčená, že se svět bude chvět, až uslyší tvou radostnou píseň, holčičko moje.“

Milovaná píseň.

Mahiya pevněji sevřela zábradlí balkónu a otočila se k muži, jež byl kromě Vanhi jedinou další osobou, která znala její celé jméno. Musela to někomu říct a Jason… Jason si její tajemství dokáže nechat pro sebe.

Blížila se půlnoc a obloha byla kromě několika strážců, kteří v pravidelných intervalech prolétali nad pevností, zcela prázdná. Tady, mezi zdmi pevnosti, bylo kromě zvuků, které vydával noční hmyz, zcela ticho. Dokonce i vítr utichl a noční vzduch byl chladný, ale ne studený. Muž, který stál vedle ní, byl součástí téhle krásné noci a jeho křídla byla téměř nerozlišitelná od okolních stínů.

„Hodí se k tobě,“ odpověděl, pak za ní roztáhl křídla a jedním z nich se dotkl těch jejích.

Mahiya potlačila chvění, které se jí při jeho dotyku zmocňovalo, a rozesmála se. Zvuk jejího smíchu zněl v okolní temnotě tiše a intimně. „Nejsem zrovna nejnadanější zpěvačka, ale na tom nezáleží.“

Pak ucítila jemné zatahání za vlasy a uvědomila si, že jí Jason s neuvěřitelnou trpělivostí rozplétal uzel, který měla svázaný vzadu na hlavě. Každou zlatou pinetku pečlivě odkládal na zábradlí, kde se ve tmě výrazně třpytily. Zanedlouho se jí po zádech i po křídlech rozprostřel vodopád uvolněných vlasů. Zachvěla se. Mahiya se narodila v dobách, kdy žena nosila rozpuštěné vlasy pouze před svým milencem a nějaká část z ní stále zůstávala v téhle době.

Vnímala to jako intimitu, kterou spolu sdíleli pod hvězdami posetým nočním nebem. A když jí vklouzl dlaní pod vlasy a chytil jí za šíji, očekávala, že si jí k sobě přitáhne k polibku. Ale Jason jí místo toho začal hladit palcem po holé kůži, pak jí přejel klouby po páteři a nakonec se znovu opřel předloktím o zábradlí balkónu. Jen jedno z jeho křídel stále spočívalo na těch jejích.

„Já umím zpívat.“

To byla poslední věc, kterou by čekala, že uslyší od muže, kvůli kterému hrozilo, že přijde o své obranné štíty a zopakuje tak smutný příběh své matky a její neopětované lásky.

A přesto… teď, když to vyslovil, jí v mysli vyvstaly útržky vzpomínek na konverzace, které kdysi dávno zaslechla.

„Říká se, že má krásnější hlas, než Caliane.“

„…když jsem ho zaslechl, bolelo mě z toho u srdce.“

„Jasonův hlas je ryzí čistota.“

Všichni, kdo o něm mluvili, byli více než čtyři sta let staří.

„Ráda bych si tě poslechla,“ zašeptala.

„Nezpíval jsem už mnoho let.“

„Stalo se něco, co tě přinutilo přestat zpívat?“ zeptala se. Bylo to poprvé, co jí sám od sebe nabídl zběžný pohled na záhadu, kterou pro ni představoval, a ona toho chtěla využít.

Trvalo mu dlouho, než odpověděl, ale Mahiya jeho mlčení nevnímala jako hněv. Věděla, že Jason byl mužem, který neměl potřebu vyplňovat ticho zbytečnými slovy. Místo toho se nechala zlákat polohou jeho skloněné hlavy a sáhla po gumičce, kterou měl jako obvykle svázané vlasy do copu. Jakmile ji sundala, sklouzlo mu několik pramenů kolem obličeje. A když mu je začala uhlazovat přes ramena, nezastavil ji. „Máš tak krásné vlasy.“

„Já dávám přednost těm tvým.“ Pak se narovnal, zajal jí rukou do vlasů, které preferoval nad těmi svými a přitiskl jí rty k hrdlu.

Zaťala stehna a pohladila ho prsty po hlavě. „Pak tvoříme skvělý pár.“

Podal se jejímu dotyku a řekl, „jediné písně, které jsem měl v srdci, byly ty, ze kterých se Útočiště topilo v slzách, a proto jsem přestal.“

Mahiya byla na moment vykolejená, protože takhle otevřenou odpověď nečekala. Zmocnil se jí pocit paniky a cítila, že jí mezi prsty proklouzávala jedinečná šance. „Bolelo tě, když jsi přestal?“ zeptala se, protože tu šanci hodlala využít.

„Ano,“ pronesl nakonec. „Bylo to, jako kdybych přišel o ruku, ale takové písně pro mě nebyly dobré.“

Mahiya se zamračila, rozevřela rty a chtěla se zeptat proč. Pak se odmlčela. Jason byl mužem, který byl obalen stíny – a kdyby dal hlas temnotě, které se v něm skrývala… ano, měl pravdu. Nebylo by pro něho dobré, kdyby se tou temnotou nechal pohltit. „Kdybys někdy našel něco, pro co by stálo za to znovu zpívat,“ řekla a srdce jí vyplňovala urputná naděje, že ho někdy v budoucnu uslyší, „tak doufám, že mě pozveš, abych si tě poslechla.“

Jason se narovnal, srovnal si křídla a Mahiya okamžitě pocítila ztrátu jeho váhy a tepla. Ale pak sklonil hlavu a to teplo se proměnilo v černý plamen, který se jí okamžitě rozlil žilami a do každé buňky těla. Na Jasona nebude nikdy schopná zapomenout.

Zavedl jí do ložnice, a jakmile se zastavil u její postele, rozepnula mu popruh na prsou, kterým se zapínal postroj pouzdra jeho meče. Hned na to sklouzla prsty ke knoflíkům jeho košile. Díky způsobu, jakým minulé noci převzal kontrolu, se obávala, že nepřistoupí na její přání a touhu objevovat, co ho vzrušovalo. Ale zatímco rozepínala jednotlivé knoflíky, aby se dostala k jeho krásnému tělu, si jen pohrával s jejími vlasy.

Z každého něžného zatahání, kdy si omotával její husté prameny vlasů kolem prstů, a vzápětí je zase propouštěl, vynechalo její srdce jeden úder. Ale teprve v momentě, kdy rozevřela cípy jeho košile a položila mu dlaně na vrcholky a prohlubně jeho hrudníku, zavzdychala ženskou touhou. Zaťal jí ruku ve vlasech, ale její objevování nepřerušil.

Mahiya nadšenými pohyby zkoumala jeho ocelově pevnou hruď a hladila svalstvo, které prozrazovalo jeho neskutečnou sílu a schopnost rychlého letu. To, že hrudník andělů nepřetékal svaly, které byly zapotřebí k létání, bylo vrtochem andělské biologie. Svaly andělů byly daleko silnější a díky tomu nemusely být tak nápadné.

Ale Jasonovo tělo vypovídalo zcela jiný příběh. Byl to příběh bojovníka, který potřeboval za letu hodně manévrovat, a na to by jen svaly křídel nestačily.

„Umíš se svým mečem bojovat i v letu?“

„Kdybych neuměl, byl bych jako bojovník k ničemu,“ zašeptal a nasměroval její prsty k popruhům na svých ramenou, které přidržovaly postroj jeho meče nehnutě na zádech. Mahiya tiše následovala jeho instrukce. Rozepnula úzkou, ale pevnou sponu na jednom rameni a pak i na druhém. Kůže byla opotřebením už celá lesklá. „Jsi někdy bez svého meče?“

„Ne.“ Jason si sundal postroj i s mečem a odložil ho hned vedle postele.

„Je to moje hlavní zbraň.“

„Ano, toho jsem si všimla.“ Odhrnula mu z ramenou látku košile a přejela mu prsty po rudých značkách, které tam po sobě zanechaly kožené popruhy. Pro anděla s Jasonovou silou to nebylo vůbec žádné zranění, ale ona nerada viděla jeho tělo byť s takhle malým poškozením.

Své boty si sundala už v obývacím pokoji, stejně jako Jason. Teď se postavila na špičky a přitiskla rty k jeho zraněnému rameni. Jason ji chytil kolem pasu, ale když si začala prolíbávat cestičku k druhému rameni, tak ji nezastavil.

„Tohle bych mohla dělat celé hodiny,“ řekla. Připadala si závislá na jeho chuti i blízkosti. Jasonova odpověď byla opět nečekaná. „Pokud si to přeješ.“

Z představy, že by tohoto muže měla ve své posteli a mohla ho dle vlastní chuti celého objevovat, se zachvěla. Odtáhla se od něho, a dříve než by si svá slova mohl rozmyslet, ho obešla a začala mu rozepínat knoflíky, kterými se zapínaly otvory pro křídla. O pár vteřin později sklouzla jeho košile na zem a jeho křídla vytvořila působivé oblouky hutné černoty.

Mahiya přejela prsty po bezchybném peří, které působilo, jako tvořené samotnými stíny a náhle se cítila nesměle. Ale Jason si už začal rozepínat pásek kalhot. Kovové zvuky působily v tichu ložnice zároveň hrubě i intimně. Začala přerývavě dýchat, ale obešla ho zpátky a zastavila pohyb jeho prstů. „Já to udělám,“ zašeptala. Jasonovy ruce sklouzly pryč… aby je vzápětí zvedl a rozepnul knoflíčky její tuniky na ramenou.

Vytáhla pásek z poutek kalhot a nechala ho spadnout na podlahu, pak Jasonovi pomohla se svojí tunikou. Její malá ňadra nepotřebovala žádnou podporu, a proto měla pod tunikou jen košilku. Jasonovi zabralo jen krátký okamžik, než jí z ní vysvlékl a pak už jí přejel hřbetem ruky po pevném ňadru. „Překrásné.“

Po jeho tiše vyřčeném slově se celá zachvěla. Rozepnula mu knoflík džínů a přejela mu prsty kolem pupíku. Jeho břišní svalstvo se zaťalo. Jeho reakce pro ni byla přímo opojná a Mahiya pocítila touhu odhalit každý dotyk a všechna místa, která tomuto silnému a smyslnému muži přinášela rozkoš. Nad touto fascinující představou na prázdno polkla a přejela mu prsty přes zip kalhot a tvrdé vzrušení. Ve vteřině se zmocnil jejích úst a zaťal jí ruku ve vlasech, kterou si jí přidržoval na místě. Nevěděla, jak se to stalo, ale o vteřinu později se ocitla bez kalhot a ležela v posteli na zádech s Jasonem mezi svými stehny. Zatímco si vychutnával její ústa, se jí o holou kůži otírala nepoddajná džínovina jeho kalhot. Zahákla si nohu za jeho bok a poddala se vlhkému svádění jeho polibků. Zasténal a přitiskl se k ní ještě o něco blíž. Jakmile nad nimi roztáhl křídla, která působila jako půlnoční pohlazení, zatlačil jí do podbřišku chladný kovový zip.

„Později.“ Zašeptal zastřeně proti jejím rtům. „Můžeš se mě dotýkat dle libosti později.“

„To mám rozhodně v úmyslu.“

Položil jí dlaň na ňadro, ale jeho dotyk byl příliš něžný. Možná se zachovala nestydatě, ale položila ruku přes tu jeho a přitlačila. Její odměnou za takovou bezostyšnost byla pronikavá rozkoš, kterou způsobily jak jeho horké rty na jejím hrdle, tak i jeho prsty, kterými začal škádlit její bradavku. Přidržela si jeho hlavu u hrdla a pokusila se o kousek pohnout. Frustrovala ji látka, která je od sebe ještě rozdělovala.

„Jasone, tvoje džíny.“

Jakmile se zvedl, aby se zbavil zbytku svého oblečení, pocítila chlad. Pohled na jeho siluetu, osvětlenou slabým měsíčním světlem, které do pokoje pronikalo vysokým oknem, se zajímavými vytesanými vzory, jí připravil o dech. Byl uměleckým dílem. Každičká část jeho těla byla stavěná do fyzické dokonalosti. Zvedla paži ve znamení, aby se vrátil zpátky do postele a on se vrátil jako živočišná vlna, která ji okamžitě pohltila. Prolíbával si cestu po jejím těle a zahákl prsty za saténovo krajkovou látku jejích kalhotek. Vysvlékl jí z nich a odhodil je stranou. Vtiskl jí žhavý polibek pod pupík a pak jí roztáhl stehna od sebe…

Nad intimností jeho dalšího polibku se prohnula v zádech. Zatímco si jí rukama přidržoval na místě pro své – jejich – potěšení, jeho ústa s okázalou erotičností ochutnávala její nejintimnější část těla. Zaťala ruce do přikrývek. Její křídla se pohybovala jako lapená stvoření a její dýchání se změnilo ve sténání. Jason svůj polibek ještě více prohloubil a vklouzl do ní jedním prstem. Ta smyslná invaze jí strhla přes okraj a její rozkoš byla tak intenzivní, že ji připravila o dech.

Pak se Jason začal po jejím těle pomalu vracet zpátky nahoru. Díky jeho důkladnosti nezůstal ani centimetr její kůže nedotknutý, nebo neochutnaný. Její ztvrdlé bradavky byly jako malé kuličky, které poválel na jazyku a její ňadra zanechal vlhká od svých polibků, aby je vzápětí, když dosáhl jejích úst, třel svalnatou krásou jeho vypracovaného hrudníku.

Nejprve ji políbil do koutků očí, kde ochutnal sůl z rozkoše, která se jí ještě stále třpytila všude po těle. Ale v okamžiku, kdy k němu natočila své rty, přijal její pozvání s živočišným hladem. Jednou rukou jí klouzal po boku až ke stehnu, které si zahákl za bok, aby si ji pro sebe více otevřel. A v dalším okamžiku už do ní pomalu, ale neústupně vnikal. Zalapala po dechu, ale přestože byla uvnitř ještě celá zduřelá, necítila žádnou bolest. Omotala si kolem jeho boků i druhou nohu a přizvedla se, aby do ní mohl vniknout ještě hlouběji.

„Mahiyo...“ A pak její šéf špionáže ztratil veškerou kontrolu.