Angels Pawn - 7. kapitola

7. kapitola

„Nemá žádný právo držet mě tu proti mý vůli.“ Zamumlala Ashwini, zatímco si rozčesávala napůl vysušené vlasy. Janvier si vedle ní kontroloval v zrcadle už zahojenou tvář. Sice byl osprchovaný a v čistém oblečení, ale působil ještě pohubleji, než v autě. Jeho lícní kosti už byly ostré jako břitvy. „Kolik potřebuješ krve?“

„Tolik, že tentokrát bude muset být přímo z žíly. Je tak silnější a výživnější.“

Ashwini pevně sevřela rukojeť hřebenu. „Audrina?“

„Jestli se nabídne.“ Janvier lenivě pokrčil rameny. „A co ty cher, nabídneš se někdy ty?“

„Kdybys přímo přede mnou umíral, tak ano.“

Pousmál se, ale jeho rty byly stažené vyčerpáním. „Zase jsi mě překvapila. Ale já od tebe žádnou krev nechci – ne, dokud nebudeme oba nazí, vyčerpaní a dokud nebudeš slastí křičet moje jméno.“

Její mysl ten výjev vytvořila až příliš snadno. Byl žhavě svůdný a okamžitě jí vzrušil. „Se sebedůvěrou problém nemáš, že?“

„Prostě vím, co chci.“ Jeho mokřadně zelený pohled jí přejel od hlavy až k patě a na několika místech se mezitím pozastavil. „A jak už jsem říkal, upíří kousnutí může přinést mnoho rozkoše.“

Ashwini přemýšlela nad tím, zda by po něm mohla někdy toužit ještě více, než zrovna v tomhle okamžiku. „A jak já už jsem říkala, jde jen o dočasný efekt.“ Dočasné šílenství.

„To je i orgasmus,“ zamumlal. „Ale představ si, že se všechna tvá rozkoš násobí, dokud nepohltí celé tvé bytí.“

Její tělo se začínalo bouřit proti její vůli a Ashwini na něho namířila svůj hřeben, „běž se nakrmit. Jestli máme tenhle banket přežít, tak potřebuju, abys byl v plné síle.“

„A ty věříš, že bych ti přišel na pomoc?“

„Ne, ale hodlám tě použít jako štít – a zrovna teď jsi tak vyhublý, že bych se za tebe schovala jen z poloviny.“ A přesto všechno byl stále velmi přitažlivý. Jako kdyby teprve teď vyplula napovrch samotná esence jeho osobnosti.

„Máš pravdu.“ Janvier se narovnal a zamířil ke dveřím. „Až se vrátím, tak si musíme promluvit. Nazarachovy bankety mají totiž tendenci se bez jakéhokoli varování změnit v krvavou lázeň.“

Když vcházela dveřmi do místnosti, kde se banket konal, stále jí v hlavě zněla Janvierova slova. Uprostřed byl dlouhý stůl, který přetékal různými chuťovými delikatesami a lahvemi s křiklavě rudou tekutinou.

Jídlo a krev.

A osoby, které byly andělovými loutkami.

Zatímco se Nazarach sedící v čele stolu bavil s Antoinem, Monique ostýchavě klečela po jeho boku. Její vlasy zářily jako leštěné zlato a její róba na první pohled pocházela od zkušeného návrháře. Křiklavě rudá látka stěží zakrývala její torzo a pak v několika dlouhých cípech mizela do ztracena a zbytek jejího těla zůstával odhalený. A Monique nebyla jediná upírka, která byla takto vystavená na odiv. Po Antoinově levici seděla Simone, která byla taktéž vyzývavě oblečená.

Ashwini se pozorně rozhlédla a uvědomila si, že všechny přítomné upírky jsou oblečené ve velmi podobných, stylových a velmi odhalujících róbách. Kromě Peridy, usazené vedle Calana, která na sobě měla klasické tričko. Jakmile se na ní Perida podívala, spatřila Ash v jejím pohledu vířící zuřivost. Víc, než upírčin vztek jí ale znepokojovala skutečnost, že Nazarach pozval obě strany sporu – buď se rozhodl vše ukončit… nebo se chystal na velmi nebezpečnou a potenciálně smrtící hru.

V ten moment zmíněný anděl vzhlédl. Z jeho jantarového pohledu čišely výkřiky hrůzy a Ash zajímalo, jak vůbec mohl klidně spát.

„Lovkyně Spolku.“ Ukázal jí k místu zhruba uprostřed dlouhého stolu. Janvier, který byl povolán dříve, než ona, už byl usazený na protější straně. Jakmile ho spatřila nezraněného, stísněný pocit, který cítila v hrudi, se rozplynul. Když se usadila, uvědomila si, že je Nazarach oba dva usadil přímo doprostřed – snad aby dobře slyšeli veškerou konverzaci a mohli tak lépe šířit slova o jeho rozhodnutí a jeho krutosti?

Musela však uznat, že to byla velmi efektní metoda a nebylo tak potřeba zabíjet stovky. Stačilo krutě zabít jednoho a nikdo další už by si znovu nedovolil proti němu povstat. Muž, který seděl vedle Ashwini počkal, než se Nazarachova pozornost stočila k němu jinému a pak ji oslovil. „To, že jsi mou sestru přivedla zpět, byl ten nejhorší čin, který jsi mohla udělat.“

Zadívala se do jeho elektrizujícího, modrého pohledu a na jeho bezchybnou pokožku a pak zvedla obočí. „To byla hrozba?“

„Samozřejmě, že ne.“ Pohled Fréderica Beaumonta byl ledově chladný, když se setkal s tím jejím. „Nikdy bych nevyhrožoval lovkyni, která je Nazarachovou oblíbenkyní.“

„Chytrej kluk.“ Který by jí rozerval hrdlo v momentě, kdy by byl přesvědčený o tom, že by mu to prošlo. To ale neznamenalo, že ho nemohla využít. „Doneslo se ke mně, že děláš do zbraní.“

Budiž mu k dobru, že změnu tématu přijal. „Ano.“

„A věděl bys, kde bych mohla sehnat ruční granátomety?“

Upír se na moment odmlčel. „A můžu vědět na co, takovou věc potřebuješ?“

„Nikdy nemůžeš vědět, kdy se taková věcička může hodit.“ Ty sny byly zvláštní a roztříštěné. Vše, co si z nich skutečně pamatovala, bylo to, že by se jí hodily granátomety. A vzhledem k jejímu daru, jejímu prokletí… „Jsem ráda, když můžu být připravená na cokoli.“

„Možná bych pro tebe mohl mít jedno jméno.“ Fréderic na ni nepřestával zírat. „Jsi trošku jinde, než okolní svět, že, lovkyně?“

„Nebo je někde jinde všechen okolní svět,“ odpověděla. V ten moment zachytila Janvierův pohled. V jeho zelených očích, ve kterých byla zvyklá vidět smích, zachytila stopu varování. A síla toho varování jí zamrazila až do morku kostí. Ať už Nazarach plánoval cokoli, ona tu nechtěla být, až se to semele. Na moment zvažovala, že by zavolala posily, ale proč by Kenjiho s Badenem zbytečně vystavovala nebezpečí. Nazarach chtěl jako svědky jí s Janvierem.

Najednou nastalo hrobové ticho a Ashwini věděla, že nebezpečí začalo ještě dříve, než Nazarach pozvedl číši, kterou držel v ruce.

„Na inteligentní konverzace a nové začátky.“

Chvíli jí trvalo, než pochopila, proč se po jeho slovech celá místnost začala utápět ve hmatatelném strachu.

Antoine s Calanem seděli naproti sobě jako minulost a budoucnost a Ash byla přesvědčená, že jen jeden z nich dnes přežije. „Přežije ten nejsilnější,“ zamumlala si pro sebe. Co nečekala, byla Frédericova odpověď, „ne vždycky.“ Naklonil se k ní blíž a dotkl se jejího ramene. „Někdy přežijí ti, kteří se umějí nejlépe přizpůsobit.“

Otočila se k němu. „Tvoje sestra přijde o živost, jestli se nepoučí.“

Fréderic se pousmál. „Monique umí muže velmi dobře přesvědčit, aby dělali to, co ona chce.“

„To je možný, ale Nazarach není muž. A ona by na to mohla jednoho dne zapomenout.“

Upír dvakrát pomalu zamrkal. „Neumře. Ne dnes v noci. Nazarach jí poníží a to mu bude stačit.“

Ashwini v jeho hlase zachytila hněv, což by bylo pochopitelné, ale bylo tu ještě něco dalšího. Něco, z čeho jí naskočila husí kůže. Sledovala směr jeho smyslného pohledu, který nakonec spočinul na odhaleném rameni Monique a zavrtěla hlavou. „Řekni mi prosím, že to, co si myslím, není pravda.“

„Všichni zemřou,“ zašeptal Fréderic a jeho hlas působil na její kůži jako smirglpapír. „A proto je lepší vybrat si partnera z těch, kteří tu zůstanou na věčnost.“

Ash ztěžka polknula a odložila sklenku s vodou. „To je velmi unikátní způsob, jak se dívat na věci.“

„Daleko praktičtější, než jak se na věci dívá Janvier.“ Fréderic se podíval na protější stranu stolu a střetl se s pohledem zmíněného upíra. „Usiluje o tebe i přesto, že se během pár desítek let proměníš v prach. Možná, že i dříve. Takový vztah je nesmyslný.“

Ashwini přejela očima Janvierův profil – znovu zdravě vypadající a bezchybný – a zavrtěla hlavou. „Když o někoho usiluješ, nacházíš v tom potěšení… potěšení, které ty nikdy nepoznáš.“ Došlo jí, aniž by se na to musela ptát, že Monique s Frédericem byli v tomto nezdravém vztahu i před tím, než byli oba Stvořeni. Fréderic stále udržoval oční kontakt s Janvierem. „Nezáleží na tom, jak velké potěšení z téhle vaší hry má, bolest, která bude nakonec nevyhnutelně následovat, ho zotročí na daleko delší dobu.“

A když se Nazarach přeci jen rozhodne, že je Monique postradatelná?“ zašeptala.

Upír se k ní v mžiku otočil a v jeho dříve tak kultivovaném pohledu se zračilo šílenství, které v ní vyvolalo obavy z toho, co s ním udělá věčnost.

„Zničím každého, kdo by se mi ji pokusil vzít.“

Ashwini neodpověděla a do mysli se jí vloudila jedna jediná myšlenka – Fréderic Beaumont také nebude žít zas až tak dlouho. Ve skutečnosti, její žalostně krátká délka lidského života bude možná delší, než délka života tohoto konkrétního téměř-nesmrtelného. Nikdo nemohl doufat, že by se vítězně postavil proti andělu s Nazarachovou mocí a silou - kromě Kádru Desíti samozřejmě a Frédericovi to evidentně nedocházelo…

Ashwini přejel hrůzou mráz po zádech – Nazarach se totiž postavil a roztáhl křídla, která se stala dominantou celé místnosti - zářila, jak leštěný jantar, a střetávala se v nich krása s hrůzou. Její strach byl zdravou odezvou. Nesnažila se ho potlačit a naopak ho použila jako štít proti dopadu, který na ni měla Nazarachova moc a síla. Poprvé si ho skutečně prohlédla a porozuměla, jak velmi nelidský vlastně byl. Jak moc byl vytržen z lidské existence. Tohle stvoření je všechny – upíry i lidi – vnímalo maximálně jako zajímavé pobavení, nebo jako otravné hračky. Záleželo jen a jen na jeho současné náladě.

„Nemám nic proti tomu,“ začal anděl tichým hlasem… který byl tak řezavý, jako čerstvě nabroušený nůž, „když si mí upíři řeší své problémy sami mezi sebou. Nicméně, vaše konflikty se dostaly do bodu, kdy už zpochybňovaly mou autoritu.“ Jeho pohled padl na Antoina a pak na Simone. A na vyděšené ženě několik dlouhých vteřin setrval. „Někteří z vás,“ pokračoval potichu, „evidentně věří, že by zvládli odvádět lepší práci, než anděl, který tu vládl sedm staletí. Nemám pravdu, Simone?“

Simoniny prsty se chvěly takovým způsobem, že se rudá tekutina v její sklence, když ji položila na stůl, rozlila. „Pane, já bych nikdy-„

„Lži,“ přerušil ji Nazarach, „jsou něco, čím naprosto opovrhuji.“

„Pane,“ pronesl Antoine a ochranitelsky položil ruku na rameno své partnerky. „Beru na sebe veškerou zodpovědnost za naše činy.“

Nazarach se na něho zadíval žhnoucím pohledem. „Ušlechtilý jako vždy, i přesto, že ona by klidně prodala tvou duši, kdyby na to přišlo.“

Antoine se chabě pousmál. „Všichni máme svou slabinu.“

Nazarach se rozesmál a v jeho smíchu možná zaznívalo i zrnko skutečného pobavení – ale bylo to pobavení nesmrtelného, bylo to ostří, díky němuž ostatní krváceli. „Jsem potěšen, že se Calanovi nepodařilo tě zabít, Beaumonte.“ Pak se andělova pozornost stočila ke zmíněnému upírovi. „Mladý lev, který neumí moc dobře střežit kořist, jež si hodlal ponechat.“ Při svých slovech pohladil Monique po hlavě. Byl to tichý, nemilosrdný výsměch.

Calanův pohled střelil k Janvierovi. „Příliš snadno jsem důvěřoval. Takovou chybu znovu neudělám.“

„Ta chyba,“ opravil ho Janvier s nenuceným pokrčením ramen, „ti zachránila život.“

Výraz Nazarachovy tváře se nezměnil, ale v jeho hlase se nesla nová vrstva chladu. „Cajún má pravdu. Vzal si něco, co patřilo mně. Co mi brání v tom, abych ti na místě neodtrhnul všechny končetiny… hezky jednu po druhé ?“

Calan se postavil a ihned padl na kolena. „Přijmi mou nejhlubší omluvu, pane. Byl jsem… příliš horlivý. Pokoušel jsem se ti dokázat, že bych ti sloužil daleko lépe, než ti, kteří už svou pozici berou jako samozřejmost.“

Na dlouhý moment se rozhostilo absolutní ticho a Ashwini pochopila, že v té chvíli padl andělův rozsudek. Když Nazarach se zasvištěním vzduchu složil křídla, nikdo se neopovažoval ani dýchat.

„Simone,“ pronesl svým tiše nebezpečným hlasem. „Pojď ke mně.“

Drobná upírka se zvedla a tak strašlivě se chvěla, že mohla stěží chodit. Antoine vstal spolu s ní, „pane,“ začal.

Nazarach ale ostře zavrtěl hlavou. „Jen Simone.“ Když se zdálo, že by se upír mohl pokusit znovu promluvit, anděl pokračoval, „až tak benevolentní nebudu ani k tobě, Antoine.“

Očividně se zdráhající Antoine se posadil zpět na své místo. A to, pomyslela si Ashwini, byla cena za téměř-nesmrtelnost. Vzdát se části své vlastní duše. Sledovala, jak Simone došla k andělovi, ale dříve, než před ním mohla pokleknout, ji Nazarach chytil za obě paže, sklonil se k ní a něco jí šeptal do ucha.

Nikdo se nikdy nedozví, co jí pověděl, ale když se upírka otočila tak, že na ni všichni viděli, byla bílá jako zeď. Nazarach jí položil ruku na rameno a podíval se na Antoina. „Simone bude na příští desetiletí mým hostem. Souhlasí s mým názorem, že se potřebuje naučit pár lekcí o tom, jak se chovat k andělům.“

Antoinovi ztuhl obličej, ale tentokrát nepromluvil.

„A ty, Antoine, mi zůstaneš věrně sloužit.“ Tichý rozkaz a zároveň nemilosrdné varování. Andělovy prsty něžně klouzaly po Simonině bledé tváři. „Absolutně věrně sloužit.“

„Ano, pane.“ Antoine sklonil hlavu, aby se nemusel dívat na ženu, kterou považoval za svou. Ale Nazarach ještě neskončil. „I přes to, co jsi udělal, ušetřím tvůj život, ale neušetřím životy dětí tvých dětí. Beaumontových upírů již více nebude, ne na dalších dvě-stě-padesát let.“

Fréderic zalapal po dechu a Ashwini se nepotřebovala ptát z jakého důvodu. Upírovi bylo právě řečeno, že pokud si nepřál sledovat smrt svých vlastních dětí, tak žádné mít nemůže. A vzhledem k tomu, že upíři nezůstávali po transformaci plodní příliš dlouho, znamenalo to, že nikdy nebude mít svého vlastního potomka.

Calan setrval celou tu dobu absolutně nehybný. V okamžiku, kdy Nazarach pronesl jeho jméno, zvedl hlavu.

„Pokud si přeješ se svým Řádem setrvat v Atlantě, tak se upíšeš na další sto let trvající Smlouvu.“ Na první pohled se to zdálo jako velmi mírný trest – konec konců Calan přeci Nazarachovi sloužit chtěl. Ale když si všimla, jak anděl opět pohladil Monique po vlasech, tak jí to došlo – tušil, že mezi překrásnou upírkou a vůdcem Řádu něco bylo. A tuto skutečnost by zneužíval k tomu, aby Calana mučil kdykoli a jakkoli by se mu zachtělo.

Té noci nebyla prolita žádná krev. Alespoň žádná, která by byla vidět. Ale když sledovala, jak Simone padla na kolena po Nazarachově druhé straně od Monique, tak pochopila, že některé rány nemusely krvácet a přesto mohly prolít řeky bolesti. Bolesti, která poskvrnila nejen osoby, ale i místo, kde se odehrála. A Simoniny tiché výkřiky se už teď začínaly vpíjet do půvabných oblouků Nazarachova sídla.